autista

A kdy jste zjistili, že je autista?

Na tuto otázku odpovídám velice často. Někdy se ptají lidé, kteří vidí Vítka krátce a nejde jim do hlavy, že se takové hezké dítě tak zvláštně chová. Jindy se tak ptají lidé, kteří už nějakého autistu znají a chtějí si porovnat informace. Informace můžou být různé, přesně tak, jak jsou různí i autisti sami.

Jindy se tak ptají rodiče, kteří mají podezření na autismus u svého dítěte, a nebo už mají potvrzenou diagnózu a stojí na začátku cesty. V této situaci je mi jich vždy velice líto, protože si vzpomenu na sebe na začátku a na to, čím vším jsem za tu dobu prošla. Mají před sebou hodně práce, málo spánku, často velkou únavu, občas hluboké zoufalství, ale také čirou radost ze života, vděčnost za maličkosti, nic nebudou brát jako samozřejmost a uvidí život z jiného úhlu. Autista totiž rodičům obrátí život vzhůru nohama.

U Vítka se diagnóza začala řešit ve třech letech, když měl nastoupit do školky a bylo zřejmé, že nesplňuje požadavky na školkové dítě.

  • Nemluvil.
  • Byl na plenách.
  • Nijak nekomunikoval s okolím.
  • Nerozuměl pokynům (např. vezmi si lžičku, přines botičky, dej mi to)
  • Nereagoval na svoje vlastní jméno (neotočil se, nepodíval se, nezastavil se)
  • Neukazoval.
  • Nepodíval se, když jsme mu něco ukazovali my.
  • Vypadal, že neslyší, ale slyšel dobře (to jsem měla ověřené, jak slyšel rozbalovat bonbon, tak hned přiběhl i z vedlejšího pokoje)
  • Často chodil po špičkách.
  • Neustále poskakoval.
  • Často třepal ručičkama.
  • Nekoordinované pohyby při chůzi a běhu. Vypadal tak komicky rozevlátě.
  • Téměř na všechno byla reakce pláč, křik a vztek (jen když jsme po něm něco chtěli, když se mohl věnovat svým činnostem, tak byl šťastné dítě)
  • Nechodil za ruku, nesnesl to, to si radši lehnul na zem.
  • Nesnášel oblečení. Často se vysvlékal do naha.
  • Nedíval se lidem do očí, ale ani do tváře. Již u malých miminek můžete vidět, že se zájmem pozorují různé obličeje.
  • Nehrál si s dětmi.
  • Neusmíval se na nás.
  • Nevítal nás. Když jsme si ho vyzvedli u babičky, proběhl okolo bez přivítání, bez jediného náznaku, že by nás rád viděl.
  • Nehrál si funkčně. To znamená, že si nehrál s hračkami tak, na co byly určené. Většinou si hrál jen s nějakou částí, která ho zaujala – točící se kolečko, točící se vrtulka. Měl rád různé smetáky, štětky, kartáčky, probíral se těmi štětinami. Hrál si s věcmi, co nebyly hračky, ale dalo se jimi nějak kroutit nebo točit.
  • Odmítal jídlo. Jedl dokola jen několik suchých věcí, které mohl vzít do ruky – chleba, rohlík, hranolky a BEBE sušenky.
  • Velice špatně spal. Usínal často až po půlnoci. Ráno se brzy budil. Přes den nespal.

Všechny tyto projevy byly patrné již v jednom roce věku, ale to je pořád omluvitelné věkem. Bohužel se to časem nelepšilo.

Když vzpomínám na dobu, kdy byl miminko, tak vlastně nikdy se nedíval do očí, nepozoroval obličeje a neusmíval se na nás. První úsměv přichází již po prvním měsíci věku. Z těchto důvodů se domnívám, že Vítek má autismus vrozený, že to nebyla reakce na očkování, což je v dnešní době nejvíce v podezření.

V jedné věci se ale Vítek vymykal popisu autisty. Často se píše, že autisté nemají rádi dotek a nemazlí se. Často to tak také je. Ale Vítek si přišel sednout na klín, pochovat a pomazlit. Ale jen když sám chtěl. Od malička má rád šimrání v podpaždí, na nožičce nebo hru “vařila myšička kašičku” na dlani.

Pokud zjistíte podobné příznaky u svého dítěte, požádejte svého pediatra o doporučení k psychologovi. Je důležité zjistit diagnózu co nejdříve, abyste si pak mohli vyhledat odpovídají podporu a pomoc.

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 12 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.

Comments

  1. Dobrý den

    Mám 3 děti ,samé kluky 26,21,13let
    Starší kluci jsou zdraví a nejmladší je autista
    Ze začátku to bylo moc těžké.
    Spal málo
    Málo jedl málo pil byl to boj do něj dostat jídlo, jezdily jsme až do Prahy kde mu předepsaly nutridrinky ale byl to stejné boj.
    Měl pleny
    Byl upoután na speciální kočárek.neslysel na svoje jméno,nemluvil nehraje si s dětmi.nema rád zvuky .
    Teď mu je 13let bylo mnoho úsilí ale nelituji práce kterou jsme s odvedli
    Hodně se posunul dopředu ale hodně věcí přetrvává .je mu sice 13 ale věk má na 6let

    1. zdravím,
      děkuji za komentář
      Vítkovi je také 13 let
      máte pravdu, ty začátky jsou těžké, když člověk neví, co má dělat a co ho čeká
      dneska už je všechno o moc lepší, Vítek se také posunul, ale všechno to trvá hodně dlouho a některé věci přetrvávají
      přeji hodně síly a trpělivosti

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *