Skip to content

Život s autistou

jak se žije s 15letým autistickým chlapcem

  • Blog
  • Užitečné info
  • Ke stažení
  • O nás
  • Kontakt
  • Podpořit blog
  • E-book

Kontakt

Kontakt:

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

autor blogu: Kamila Hejnová

Máte něco na srdci? Napište mi na e-mail: hejnova77@gmail.com

 

 

Post views: 3 306
Kamila a Vítek 💙

zivotsautistou

Sdílím náš život s 16letým synem autistou jako podpora pro rodiče ve stejné situaci a hlavně pro ty, co jsou na začátku cesty. www.zivotsautistou.cz
Autista turista: Svatý Linhart u Karlových Varů Autista turista: Svatý Linhart u Karlových Varů. Procházky přírodou a pozorování zvířat z dřevěných lávek a cestiček dělá z tohoto místa opravdu kouzelný zážitek. Za každého ročního období zajímavé a pokaždé má co nabídnout. Především podzimní procházky jsou tu opravdu zážitkové. Posbíráte kaštany a barevné listy a v říjnu můžete slyšet i troubení jelenů a daňků. Ze spletitých cestiček si můžete vybrat pokaždé jinou, a tak mít pokaždé jinou procházku. A pokud máte dost času a sil, tak můžete dojít až na rozhlednu Diana, kde je také pár zvířátek, restaurace a dětské hřiště. Mapa, parkování a další instrukce na blogu www.zivotsautistou.cz 🍀 Rádi sledujeme profil @lazenske_lesyaparky_kv kde vidíme aktuální dění z míst, kudy často chodíme, právě zrovna i ze Svatého Linhartu 👍🍀
Na blogu si můžete stáhnout můj e-book Autismu Na blogu si můžete stáhnout můj e-book Autismus - první kroky diagnózou. Rozepisuji tam nejčastější dotazy, co mi píšou rodiče do zpráv, když řeší čerstvě diagnózu a nebo podezření na autismus. - jak poznám, že moje dítě má autismus - dá se s tím smířit - kde najdu pomoc - jaká vyšetření jsou potřeba - jak podpořit řeč - jak pracovat s dítětem - na co mám nárok - strach z budoucnosti A když mi od jedné čtenářky přišla reakce, že e-book v ní vzbudil naději v budoucnost, tak vím, že splnil svůj účel 🙂🍀 https://zivotsautistou.cz/e-book-prvni-kroky/
Jdeme s Vítkem na procházce a potkáme kaštáne Jdeme s Vítkem na procházce a potkáme kaštánek. Já ve všem vidím paralelu s autismem. Vezmu ho do ruky a koukám, jak je chráněný tvrdou, nepropustnou, pichlavou slupkou. Stejně jako autista. Navenek vypadá nepřístupně. Člověk neví, jak ho otevřít. Může se při tom zranit. Afekty, záchvaty, křik, vzdor. Ale jednou dozraje a otevře se. Sám a lehce. A uvnitř je dokonalost sama. Celý strom v jednom malém kaštánku. Stejně jako je pod pichlavou slupkou dokonalá, citlivá, autistická duše. Tak doufejme, že se i ty naše děti jednou otevřou. Samy a lehce. 🍀
Pro sourozence autistů je to těžké. K této m Pro sourozence autistů je to těžké. K této mojí větě jsem obdržela rozsáhlý komentář, ve kterém mě neznámá paní obviňuje a soudí. Tak samozřejmě, tohle je moje slabé místo. Sourozenci autisty. To je těžké téma pro všechny rodiče. Udělali dost? Udělali, co mohli? Jak se to projeví na jejich dětech v budoucnu? Neponesou si trauma? Jak to ovlivní jejich rozhodování, styl života a vztahy? Já nepotřebuji nikomu a nic vysvětlovat, vím, že jsem udělala, co jsem mohla. Po rozvodu se třemi dětmi, po večerech práce, jinak by nám ty peníze chyběly. Ve škole jsem odmítla pro Vítka úkoly, že to je pro mě práce navíc, kterou už nezvládám. Ale chodili jsme do přírody, jezdili na výlety, děti jsem vozila na kroužky a podporovala je ve vztazích s kamarády. O celé situaci jsme hodně mluvili. Komunikace je důležitá. Nezlehčovat jejich pocity. Hledat možnosti. Dneska jsou moje starší děti dospělé. Mohla bych zhodnotit výsledek? Nejsem si jistá. Myslím, že ty emoce jsou stále příliš čerstvé. Je potřeba odstup. Výsledek není takový, jaký bych si přála. Já vím, že jsem udělala, co jsem mohla. Teď už záleží na druhé straně, jak s tím naloží. I toto téma probírám s psychoterapeutkou. Když se mě zeptala, co zrovna prožívám, tak jsem jí řekla: "Často jsem měla výhrady proti svým rodičům, že něco udělali nebo naopak neudělali... no a dneska jsem sama matkou, která udělala spoustu věcí možná špatně, protože neměla jinou možnost...." Najednou to vidím z obou stran. A vidím, že ačkoli s tím nejsme spokojení, je to tak, jak to je. A tak je to v pořádku. Každý dostal ty impulsy, které si teď má vyřešit. Nelze nic neřešit. Každý si něco řeší. Ať už má doma autistu a nebo ne. 🍀 #blogoautismu #zivotsautismem #zivotsautistou #sourozenciautisty
Jak se smířit s autismem. Do naší uzavřené Jak se smířit s autismem. Do naší uzavřené skupinky dávám nějaké zajímavé odkazy a zdroje, jenže když jsem chtěla dát něco k tématu smíření se s diagnózou, tak jsem toho moc nenašla. Požádala jsem tedy rodiče, ať si sami napíšou, co komu pomáhá a podívejte se, co z toho vzniklo... ... tak tohle má sílu a hloubku. A životní moudrost. Ani jedna věta není moje, jen ta úvodní, přesto každou z nich podepisuji. A rodičům ze skupinky děkuji za spolupráci 🍀 #blogoautismu #zivotsautistou #zivotsautismem
Autista turista: rozhledna Krásno Nejkrásnější rozhledna Karlovarského kraje je jednoznačně Krásenka. Krásná za každého počasí i ročního období. Ovšem když není dobré počasí, tak nejdeme nahoru, ale kocháme se pohledem na ni jen zdola. A ten pohled se neokouká. Už jsem ji viděla mockrát a stejně si vždycky říkám, jaká je to povedená a nápaditá stavba. Mám tu jednu takovou intenzivní vzpomínku, když jsme tudy šli s Vítkem, bylo mu tak 11 let. Bylo to k večeru a cestou zpátky prostě z ničeho nic nečekaně spadla hrozná mlha, že jsme viděli tak metr před sebe. Ta trasa není dlouhá a známe ji, takže jsem byla v klidu, i když Vítek poskakoval pár metrů přede mnou. Ale nebylo to příjemné. Bylo to matoucí a vzbuzovalo to obavy. Kdybych cestu neznala, asi bych byla dost vystresovaná. I tak jsem ale měla obavy o Vítka, aby se někam nezaběhl, ale naštěstí se držel cesty a spolehlivě trefil k autu. A já jsem si v tu chvíli uvědomila, že to je takové podobné jako cesta autismem. Nevíme, co nás čeká, kam ta cesta vede. Vidíme jen kousek před sebe, a když se snažíme koukat o kus dál, do budoucna, tak máme akorát obavy. Je lepší tedy sledovat cestu jen ten kousek před sebou, občas zdolat nějakou překážku a občas se vrátit ze slepé uličky. A důvěřovat, že na konec cesty jednou spolehlivě dojdeme. Mapu a parkování najdete na blogu www.zivotsautistou.cz 🍀 #blogoautismu #zivotsautistou #ukazkraj
Neuvážené komentáře na autistu. Inspirováno Neuvážené komentáře na autistu. Inspirováno profilem @svetlemodresrdce Když jsem si přečetla poslední příspěvek o těch průpovídkách, které zabolely, nešlo, abych si nevzpomněla na všechno, co jsme si vyslechli i my. Tyto věty jsem si skutečně vyslechla, nejsou vymyšlené, jsou ze života. Ano, také mě každá ta věta mrzela, ale jedna obzvláště více, protože byla od blízké příbuzné. Když to přijde od blízkých lidí, je to ještě smutnější, ale bohužel to je realita. Prosím, buďte k ostatním laskavější. Když už nemůžete říct nic hezkého, tak zůstaňte aspoň neutrální. A na co si dát pozor: - nesoudit - nezlehčovat - nevysmívat se - nedramatizovat - neurážet - nelitovat - nezaměřovat se na slabé stránky, ale hledat ty silné - nezaměřovat se na to špatné, ale na to dobré - nezveličovat problémy, ale přemýšlet o řešení 🍀 #blogoautismu #zivotsautistou #zivotsautismem
Autista na akci "Vary září". Ve většině př Autista na akci "Vary září". Ve většině případech můžou rodiče autistů na kulturní akce zapomenout. Často tomu jejich děti nerozumí nebo zrovna jsou zaujaty něčím úplně jiným, nevydrží dlouho sedět nebo být v klidu, nevydrží být potichu, nevydrží čekat. Můžou být přetížené hlukem, ostrými světly a příliš mnoho lidmi. Ani my to nemáme jinak. Nemůžeme jít s Vítkem do kina, na prohlídku hradu ani muzea, jakmile se dlouho někde stojí, tak je nepříčetný. Na venkovní akce jsme ho ale vždycky brávali kvůli starším dětem, aby nebyly úplně vyřazené ze společenského života. Občas to bylo fajn, občas se někde Vítek zapojil a něco si vyzkoušel, jindy jsme rychle zdrhali pryč. Ale dneska vidím, že každý ten pokus nás o centimetr posunul. Vítek dnes toleruje věci, které by dříve nesnesl. Na akci "Vary září" jsme šli už poněkolikáté, držíme se stranou, abychom mohli kdykoli vyklidit pole, ale Vítek nás překvapil. Hezky zvládnul davy lidí i hluk. Nejen že chvilku vydržel někde stát, ale dokonce sledoval dění. Dlouho bylo mým cílem nebo spíš snem, aby dokázal jít někam s námi v klidu, aby se nerozčílil a nebyl ve stresu. Ale že půjde s námi a ještě si to i užije, to je prostě zázrak. Takže jsme sice zhlédli představení a byl to zase moc hezký zážitek jako vždy, ale úplně nejvíc pro mě bylo to, když Vítek sledoval větrnou slečnu a když skončila, tak nadšeně tleskal. Vítek sice nemá porozumění, proč se tleská, ale on tleskal tak nadšeně a upřímně, že jsem mu to fakt věřila 🙂🍀💕👍 #varyzari
Autista turista: Kladská u Mariánských Lázní. Autista turista: Kladská u Mariánských Lázní. Kombinace divočiny a uměle vytvořeného dřevěného chodníčku působí prostě pohádkově. Cestou se střídají různé kulisy, jako jsou naučné tabule, altánek na kraji jezírka, hráz mezi dvěma rybníky, čarověník, během letní sezóny můžete potkat různé živočichy. Jednou jsme viděli v rybníku plavat užovku, jindy zase v potůčku vodní krysu… Tahle cesta je zajímavá kdykoli, během jakékoli sezóny a počasí. Akorát po dešti nebo v zimě si dávejte pozor, chodníček může být kluzký. Jednou se Vítkovi nevyplatilo, že pospíchá před námi, protože jednou takhle skončil na zadku a pak ještě půl kilometru vrčel. Nám ho sice bylo líto, ale ta situace byla tak vtipná, že jsme se prostě museli smát. Pokaždé, když tam jdeme, úplně cítím, jak se mi dobíjí energie. Jak když dáte do zásuvky mobil, který má 1%. Tohle místo má sílu. A pro vyčerpanou matku autisty je velmi osvěžující. Tuto trasu máme rádi všichni, i Vítek. Vždycky ji dáme s úsměvem a bez problémů. Jen jednou jsme tu zažili prekérní situaci. To bylo Vítkovi asi 10 let, neměl dobrou náladu, obešli jsme okruh a když jsme šli okolo restaurace, tak tam vlítnul jak velká voda doprostřed místnosti mezi německy hovořící turisty a vrčel, všichni ztichli a udiveně se na nás dívali, já rychle za ním a navigovala jsem ho na WC. Uklidnil se, já jsem mu objednala Colu, tu vypil na ex, a pak jsme zase normálně odešli. Vlastně jsem vůbec nepochopila, o co mu šlo, jestli chtěl najíst, napít nebo fakt na ten záchod. Ale zapotila jsem se v tu chvíli. Mapu, parkoviště a instrukce najdete na blogu zivotsautistou.cz 🍀 #kladska #autistanavylete #ukazkraj
S autismem se často pojí taková zvláštní vě S autismem se často pojí taková zvláštní věc - konzumace nejedlých věcí. Má to i svůj název, taky takový zvláštní. A možná právě kvůli tomu názvu mi sítě zamítají sdílení mého dnešního článku na toto téma 🤷🤦😬 Takže jestli si chcete přečíst, jestli Vítkovi chutnal šnek a jak se vlastně tento jev nazývá, tak článek najdete na blogu www.zivotsautistou.cz A napište do komentářů, jestli už jste se s tím setkali 🍀 #blogoautismu #zivotsautistou
Autistický paradox. Často zmiňuji, že Vítek Autistický paradox. Často zmiňuji, že Vítek vůbec nemluví. Často si stěžuji, že je Vítek hrozně hlučný, kolikrát mám obavu, že mi upadnou uši. Jeden zvídavý pán mě v jednom komentáři upozornil, že si protiřečím. Aha, tak ono to není srozumitelné, říkám si. Takže takhle: Vítek opravdu nemluví a neřekne ani slovo. Ale často vydává různé zvuky a nejlépe ve vysokých tóninách. Takže různě piští, hučí, šumí, vrčí... ani nemám správná slova, která by to vystihovala. Prostě zvukuje. A tohle je takový paradox a je jich mnohem více. - nemluví, ale je hlučný - je hlučný, ale nesnáší hluk, ten hluk, co vytváří on, mu nevadí - vadí mu hluk, má ruce na uších, ale sluchátka nesnese - je unavený a očividně potřebuje spát, ale v posteli hýbe rukama, nohama, jen aby se vyhnul usnutí - je hladový, ale odmítá všechno, co mu nabídnu - odmítne všechno jídlo, které mu nabídnu, aby mi vzápětí okousal svíčku nebo jelení lůj - nudí se, ale když mu připravím nějakou aktivitu, tak vrčí a utíká pryč - má rád společnost, ale když jsou v kuchyni víc než dva lidi, tak radši odchází - je mu horko, ale mikinu si nesundá - je mu zima, ale mikinu si nevezme - je mu v pokoji horko, ale zavírá okno - přes den ho několikrát lákám ven na trampolínu, on vehementně odmítá, ale ve 23 h je nastoupenej na chodbě, tak ho vybavím čelovkou a jde skákat Zajímá mě, jaké řešíte paradoxy u vás, napište do komentářů 🙂🍀 #blogoautismu #zivotsautistou
Autismus jako dobrodružná cesta. Když se mě s Autismus jako dobrodružná cesta. Když se mě studentka žurnalistiky na konci rozhovoru, který vyšel v srpnovém čísle časopisu Nový Prostor, zeptala, co chci vzkázat rodičům, tak jsem řekla, že je to sice na začátku moc těžké, ale autismus není konec světa a může to být i dobrodružná cesta. Redakce nakonec použila tuto větu jako titulek a mně se to vlastně moc líbí a říkám si, že vzniklo motto mého blogu. Ano, za tuto větu se můžu postavit. Autismus jako dobrodružná cesta. To totiž obsahuje úplně vše, čím jsme s Vítkem prošli. Video, jak chodíme s Vítkem v lese i ve městě, ve dne i za tmy, v létě i v zimě, nahoru i dolů, se sluncem nad hlavou i protivětrem... symbolicky znázorňuje všechny překážky, ale i hladký průběh, dobré i hloupé rady, pomocnou ruku, ale i odsouzení, funkční i marné postupy, slzy i smích, strach i naději... Tak, jak to vnímám dnes, rozhodně nebylo hned. Trvalo to pár let. A tak rodičům na začátku cesty autismem přeju, aby to tak mohli vnímat co nejdříve 🍀 #blogoautismu #zivotsautistou
"A proč ho neléčíte?" Taková zpráva mi při "A proč ho neléčíte?" Taková zpráva mi přišla včera jako reakce na storíčko s Vítkem, jak si hraje s tryskou u zpívající fontány v Mariánských Lázních. Následuje pár poučujících vět o tom, že léčba již existuje, tentokrát je to nějaká zaručená japonská metoda, a že bych se měla dovzdělat. Kolikrát už jsem za tu dobu slyšela o zaručených metodách? Vyplývá z toho, že jsem naprosto neschopná matka, která svého syna už 16 let nechá žít s autismem a nemá nejmenší snahu ho vyléčit... ... jenže... Vítek není nemocný. Autismus není nemoc. A vrátí mě to zpět do doby, kdy byly Vítkovi tři roky. Doktoři nám řekli, že se autismus nedá vyléčit, že to je na celý život. Jedna neuroložka si spletla svoji profesi s profesí věšteckou a řekla, že to je takové zvířátko, že to lepší nebude a že nám nemá jak pomoct. Během doby jsem četla spoustu výpovědí dospělých autistů, že autismus jim dává možnost vidět svět jinak a řešit věci neobvyklým způsobem, že to je jako jiný operační systém. Známá autistka Temple Grandin říká, že myslí v obrazech. Jak chcete vyléčit jiný způsob myšlení? Autismus nelze vyléčit, ale je možné zmírnit některé projevy, dá se spoustu věcí nacvičit, dají se naučit věci, které jsou pro ostatní lidi přirozené, je možné si na spoustu věcí zvyknout nebo prostě najít svůj vlastní způsob, jak věci zvládat. A to se nám u Vítka daří. Něco lépe, něco pomaleji. Samozřejmě jsme na začátku měli úmysl vyléčit ho z autismu, ale to je omyl. Jediná funkční cesta je drobná práce na různých oblastech života a jednotlivých schopnostech a posouvání o malé krůčky vpřed. 🍀 #blogoautismu #zivotsautistou
Autista na slackline. Chtěli jsme jet na výlet Autista na slackline. Chtěli jsme jet na výlet na nové místo. Ale s autistou je to vždycky loterie. Vítek to většinou zvládá dobře, ale někdy to prostě nevyjde a s nepořízenou se vracíme zpět. Podobně to bylo i v tomto případě. Dojeli jsme na místo, vystupujeme, ale Vítek vrčí a zavírá dveře zevnitř auta. Dává najevo, že nepůjde. Víme, že nemá smysl ho nutit násilím, vedlo by to akorát k afektu, a to opravdu nikdo nechceme. Občas se podaří, když ho necháme sedět v autě a my vylezeme ven a chodíme okolo. Někdy se stane, že si to Vítek rozmyslí, vyleze ven a jde v klidu na procházku, jako by před tím naštvaně nevrčel. A někdy taky ne. A tak jsme vylezli ven, chodíme po parkovišti a najdeme nataženou slackline a nikde nikdo. Tak ji hned starší syn vyzkoušel. Najednou slyšíme dveře a naštvaný Vítek běží za námi. Očividně nechtěl jít na procházku na cizím, neznámém místě, ale zvědavost tentokrát zvítězila a běžel se podívat. Možná mu proběhly nějaké vzpomínky, kdy měl slackline před pár lety nataženou na zahradě a strávil na ní hodně času. Ještě stále v naštvanosti a s rozběhem vběhl na slackline a zřejmě si myslel, že ji jen tak přeběhne a vrátí se do auta. No, ale realita byla jiná, jak je vidět ve videu. Na procházku jsme sice nešli a po pár pokusech na slackline jsme jeli domů, každopádně to byl ale skvělý výlet a smějeme se ještě teď, když si na to vzpomeneme. Takové situace prožíváme s Vítkem často. A já jsem ráda, že mi Vítek vždycky přihraje něco, čemu se můžu zasmát. Humor a smích bylo právě to, co mi celou dobu pomáhalo zvládat náročnou péči o něj. #zivotsautistou #blogoautismu
Toto byl můj historicky první blogový článek. Toto byl můj historicky první blogový článek. Byl určený pro cizí web, ale protože už nefunguje, tak teprve dnes bude k přečtení i na mém blogu. Tento text o Vítkovi je z dubna 2019, Vítkovi bylo 11 roků. Znovu jsem si to teď četla a bylo pro mě zajímavé vidět ty věci s odstupem. Něco se změnilo, něco zůstalo, moje myšlenkové pochody jsou stejné, jen... o pár let zkušenější. A znovu z toho vyvozuji to, co občas připomínám - pište si deníky, zapisujte, na papír nebo na počítači, stručně nebo obsáhle, blogujte, má to smysl. Nikdy jsem neměla ráda sloh, ve škole jsem ho protrpěla, takže s textem jsem se docela natrápila, hledala vhodná slova a snažila se zachytit svoje myšlenky, které byly moc rychlé na zapsání. Ale když jsem skončila, byla jsem překvapená. Výsledek byl lepší, než jsem čekala. Článek vzbudil zájem i na druhé straně, kam byl určený. Během psaní jsem si spoustu věcí připomněla a uvědomila. A tak začal náš blog... Článek najdete na blogu www.zivotsautistou.cz odkaz je i v biu 🍀
Autista v růžových kraťasech. Před nějakou Autista v růžových kraťasech. Před nějakou dobou jsem při nákupu v Tescu potkala výprodej pánských kraťasů za 79,-. Vida, to se hodí, stejně bych musela něco shánět, protože ty z minulého roku už Vítkovi určitě nebudou. Byl to jen takový zbyteček, pár kousků, jedny červené, jedny modré proužkované, tak ty jsem vzala oboje, a pak tam zůstaly 4 ks růžových. Vezmu jedny do ruky, kroutím hlavou, dám zpátky. Vracím se, znovu koukám na cenu a nakonec jedny přihodím do košíku. No co, tak je bude mít třeba na zahradu na trampolínu, tam to nikdo neuvidí. Je nutné připomenout, že cena je důležitá. Matky autistů si nemohou moc vybírat, často žijí na pokraji sociálního minima. Také se často stává, že autistické děti ničí oblečení velice rychle. No a jak tak měl jednou Vítek jeho nové růžové kraťasy na trampolínu, tak jsme šli s nimi i na procházku a nakoupit a na hřiště... Někdy jsou zajímavé nebo důležité momenty, které chci sdílet a nemám jiný záběr, a tak jsem sdílela Vítka v růžových kraťasech a nestačila se divit. Ten důležitý moment, co jsem chtěla ukázat, někteří lidé úplně ignorovali a začali komentovat ty kraťasy, že proč ho ztrapňuju, ať mu nedávám ty divný trencle, že je to divný, trapný, nepřijatelný. A znovu vidím, jak má každý ty priority někde jinde. Věřte, že jaké má Vítek kraťasy, je pro nás naprosto nepodstatné. Do čtyř let se svlékal donaha a nesnášel oblečení. Takže růžové kraťasy, které snese a nerozčilují ho, jsou terno! A tohle je jedna velmi cenná lekce, kterou nám autisté přinášejí. Boří naše zažité předsudky. 🍀 #blogoautismu #zivotsautistou
Úhel pohledu může změnit celou situaci. Na za Úhel pohledu může změnit celou situaci. Na začátku diagnózy procházejí rodiče velkým smutkem, zklamáním a pocitem nespravedlnosti. Pociťují tíhu osudu a podléhají pocitu sebelítosti. Pocit "mám to těžké" provází každodenní činnosti, každou minutu dne. Mám to těžké, protože moje dítě nemluví. Mám to těžké, protože moje dítě nerozumí. Mám to těžké, protože moje dítě má afekty.... A tisíc dalších důvodů. Oprávněně. A je to tak. JE to velmi těžké. Jenže jednoho dne se vám stane, že vidíte vaše dítě, jak se snaží i přes svoje omezení něco vyřešit, něco zdolat, něco pokořit. Autista přišel na cestu tímto životem nevyzbrojen. A najednou cítíte JEHO tíhu osudu. Vaše dítě to má těžké, protože mu nikdo nerozumí. Vaše dítě to má těžké, protože si neumí říct, co potřebuje. Vaše dítě to má těžké, protože na situace, které ho přetěžují, reaguje afektem, který nedokáže kontrolovat.... A tisíc dalších důvodů. Pocity sebelítosti rodičů vůbec nezlehčuji. I já je občas znovu a znovu prožívám, i po těch letech. Ale změna úhlu pohledu může celou situaci zjemnit, přinést více pochopení a laskavosti pro všechny strany. 🍀 #zivotsautistou #blogoautismu
Dneska jedna dobrá rada z praktického života - Dneska jedna dobrá rada z praktického života - využívejte vlastní motivaci dítěte. Je to už pár let, kdy jsem přestala Vítkovi otevírat věci. Tím, že měl vlastní motivaci, zkoušel, dokud se mu to nepodařilo. A když se to nedařilo a potřeboval pomoc, tak si v tu chvíli našel způsob, jak si o ni říct, a to je taky cenné. v tu chvíli, kdy se mu to podaří, má odměnu dvojitou. Nejen ten obsah samotný, ale i to, že zvládl výzvu. Má pak odvahu jít do další. Tady na videu si přinesl paprikáš, má ho rád, ale otevřít ho není úplně snadné. Je vidět, jak se soustředí a učí se. Když to nejde, nechá si to ukázat a přijímá instrukce lépe než u něčeho, v čem nemá vlastní zájem. Takže pracovní listy mají sice také svůj účel, ale úkoly, které přináší běžný život, jsou nejcennější. Samozřejmě během času si Vítek docela zlepšil schopnosti v otevírání pytlíčků a lahví, takže pak nacházím moji zbaštěnou bonboniéru k narozeninám a členové rodiny se rozčilují nad vypitou Colou nebo Kofolou... #zivotsautistou #blogoautismu
Jsem zvyklá, že Vítek chodí pár metrů přede Jsem zvyklá, že Vítek chodí pár metrů přede mnou a při chůzi tak komicky vlaje. Máchá ručičkama tak legračně a nekoordinovaně. Připadá mi to vtipné a vždycky mě to rozesměje, je z toho patrná radost ze života a užívání si procházky. Ale v lidech to vzbuzuje rozpaky a přicházejí různé reakce. Jen za tento poslední týden: - pán se udiveně otáčí a kroutí hlavou - paní se zarazí a vzápětí se začne smát - jiná paní dostane rovnou záchvat smíchu - další paní šťouchá do pána, aby se podíval na to zjevení - jiná paní říká pánovi: " Podívej na toho debila" - parta puberťáků neskrývaně a nahlas: " To je ale kretén." Nevadí mi, když se lidi dívají a ohlížejí. Ani, když kroutí hlavou. Jsem ráda, když je Vítek rozesměje. Smíchu je tak málo a je tak léčivý, tak klidně, to beru. Sama se Vítkovi směju. Ale je rozdíl smát se a vysmívat se. Akorát nechápu, proč jako první reakce některých lidí jsou nadávky a urážky, a je mi to líto. Za ty roky vím, že to nemá nic co dělat s Vítkem. Vítek je jen impulz. Vítek je konfrontace. A reakce lidí je to, co sami mají uvnitř. A to je vlastně něco velmi cenného, co Vítek přináší světu. Lidi mají v tu chvíli možnost dozvědět se něco o sobě. A ostatní mají možnost dozvědět se něco o nich. Naše reakce na okolní podněty nás formuje a ukazuje, kým jsme. 🍀 #blogoautismu #zivotsautistou
Již několik let sleduji téma autismu i v zahran Již několik let sleduji téma autismu i v zahraničních zdrojích, protože v ČR jsme ještě hodně pozadu. Všímám si, že v zahraničí se poměrně běžně vyskytuje kombinace autismu + ADHD, autismu + PDA nebo i kombinace autismu + ADHD + PDA. V ČR je PDA poměrně nový pojem. Umí s ním pracovat Nautis, ale jinak není moc známý. Je to také proto, že PDA není přímo diagnóza zavedená v mezinárodní klasifikaci nemocí. Označuje se jako osobnostní profil nebo syndrom. No a ve většině případech je to označováno jako selhání rodičovské výchovy. Ale rodiče těchto dětí o tom ví své. Vzhledem k závažnosti a specifickým projevům a především potřebě speciálního přístupu, je potřeba šířit informace a žádat podporu pro naše děti. PDA - je zkratka pro pathological demand avoidance, což znamená patologická vyhýbavost požadavkům. Jak se projevuje: - vyhýbání se, odmítání, odsouvání každodenních úkonů, úkolů a pokynů - vysoká potřeba kontroly nad tím, co se bude dít - vysoká úzkostnost, požadavky a povinnosti zvyšují úzkost - vysoká potřeba autonomie - záchvaty vzteku až agresivita, házení a ničení věcí - manipulace s ostatními, smlouvání, aby se vyhnuli plnění požadavků - výmluvy na bolení břicha, hlavy, nohou, že kvůli tomu nemůžou danou věc udělat - neschopnost udělat i věci, které sami chtějí nebo mají rádi - úzkost z požadavků ovlivňuje základní potřeby jako je spánek, jídlo, hygiena, bezpečí - nefungují běžné principy výchovy ani principy, které většinou fungují na autistické děti, např. struktura, režim, týdenní obrázkový režim, protože v tom vidí hrozbu požadavku - odpověď nervového systému na požadavky je fight/flight/freeze tedy boj/útěk/zamrznutí Je toho mnohem více, a aby to nebylo tak jednoduché, tak stejně jako u autismu, se můžou projevy PDA jedinec od jedince lišit. A stejně jako u autismu, je těžší ho rozpoznat u dívek a žen, protože jsou schopné velmi dobře "maskovat" projevy. V zahraničí je už spousta organizací, spolků, skupin pro podporu rodičů, dětí i dospělých s PDA, což u nás zatím velmi chybí. Zvu vás tedy do naší nově otevřené skupiny ke sdílení zkušeností a zdrojů dalších informací. https://www.facebook.com/groups/pdaskupina
Load More Follow on Instagram

Nejnovější příspěvky

  • Autista turista: Svatý Linhart u Karlových Varů
  • Pozvánka na online povídání o autismu
  • Pro sourozence autistů je to těžké
  • Autista turista: rozhledna Krásno
  • Autista turista: Kladská u Mariánských Lázní
  • Autismus a PICA – konzumace nejedlých věcí
  • Autistický paradox
  • Autismus jako dobrodružná cesta
  • A proč ho neléčíte
  • Autista na slackline
  • Matka autisty je v kurzu přes úřad práce
  • Jak můžete podpořit Vítka, mě a náš blog
  • Vítkův příběh
  • Autista v růžových kraťasech
  • Autista to má těžké
  • Vlastní motivace autisty
  • Reakce lidí na autistu
  • Rodičovská skupina pro PDA – patologická vyhýbavost požadavkům
  • Screeningový dotazník na autismus
  • Autista mezi neurotypiky
  • Autista a jemná motorika
  • Autismus a pouštění kontroly
  • Autista a stříhání vlasů
  • Vysvědčení neurčuje hodnotu autisty
  • Autismus a den otců
  • Fyzické tresty u autistů
  • Autista na ORL
  • Autista s mikinou naruby
  • Autisté jsou jiní, ne lepší, ne horší
  • Autistické afekty jsou nejtěžší
  • Autista si obléká mikinu
  • Jaký byl život s autistou v roce 2023
  • Školka pro autistu
  • Autista a chleba
  • Autista a náušnice
  • Jak vypadá autismus
  • Co mi vyčítají rodiče autistů
  • Mýty o autismu: oční kontakt
  • 100 věcí, které mi udělaly radost v roce 2023
  • Mýty o autismu: fyzický kontakt

Copyright Život s autistou. All rights reserved. | Powered by Writers Blogily Theme