Když je autistovi horko

Včera úplná detektivka s paní učitelkou!
Když jsem vyzvedávala Vítka, tak na mě volala: „Počkejte, počkejte, já se potřebuju na něco zeptat.“
Tak čekám a v duchu mi jedou všechny kalamity, co kdy Vítek ve škole vyvedl a čekám, která z nich to bude.
„No, víte, on byl dneska nějakej nervózní, furt se ošíval a mudlal se po obličeji….“
Já: „Joo? Doma byl v pohodě. Teď jsme nijak nic neřešili“
Přemýšlíme, kroutíme hlavama.
Ona: „Jsem si říkala, jestli třeba ty pupínky ho nesvědí, mi tak připadalo…“
Já: „Hmm, no, to je možný, teď se mu to docela zhoršilo:
A že mu nabízeli kapesník a ručník a napít…
Špekulujeme několik minut. A ona dodává: „No a pak mi vzal ruku a začal si mi do ní utírat čelo“
A já (rozsvítila se mi žárovka nad hlavou): „Já už vím! Jemu bylo horko.“
Taky mě to mohlo napadnout hned. Za ty roky vím, že je Vítek citlivý na horko. Ale nenapadlo. A tak vám to teď píšu. Pokud se vám vaše dítě bude vztekat v tomto teplém období, tak zkontrolujte, jestli není přehřáté. Poznáte to podle horkých rukou, propocených ponožek nebo zpocených vlásků.
Dneska šel Vítek do školy více nalehko a prý měl dobrou náladu. Detektivka vyřešena

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 15 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.