Moje dítě, kterému bylo v té době 8 let, a které se zlepšovalo, se paní doktorce ale vůbec nelíbilo.
„Nó, to je takový zvířátko, to už lepší nebude“ pokrčila rameny znechuceně.
Odcházela jsem s hlasitým pláčem, se svým zvířátkem za ruku, skrze čekárnu plnou lidí.
A když mě přešlo to zoufalé štkaní, tak jsem se usmála na Vítka a řekla: „To nevadí, Vítečku, že tě paní doktorka odepsala, já se o tebe postarám, neboj se“
Tenkrát jsem nevěděla, co se bude dít dál, ale dneska po těch letech vidím, že neměla pravdu. JE to lepší. Ve všech oblastech.
A z toho vyplývá jedna rada, kterou vám dnes, po těch letech, můžu napsat – nevěřte prognózám, co vám kdo věští. Nemusí mít pravdu. Dělejte prostě to nejlepší, co zrovna můžete, a to stačí. Tak, abyste vy i vaše dítě měli radost ze života.
