Tak mizernou noc jako dneska už jsme dlouho neměli. Vítek je nemocný, tak je už druhý týden doma, máme rozhozený režim, nechodíme ani ven, tak je odpočatý, má spoustu energie, ale zároveň je mrzutý kvůli kašli a ucpanému nosu.
Uložila jsem ho ve 23 h, ještě si v posteli broukal, ale dobrý, zavřu dveře a není to moc slyšet. V 1 v noci mě probudí nějaký šramot, jdu se podívat, Vítek sedí v kuchyni u stolu a vypadá to, že by si dal oběd. Nabídnu mu banán, ale uteče zpátky do postele, tak ho přikryju, zavřu a jdu spát. Ve 2 slyším na chodbě smích, jdu se podívat, Vítek skáče v koupelně na gymnastickým míči. Dám mu napít, odvedu ho do postele. Ve 3:30 slyším mlátit prkýnko od WC, obsloužím Vítka a odvedu ho do postele. V 5:30 mě vzbudí: „Do p*dele“ aha, Martin asi neslyšel budík. V 9 mě vzbudí pes, že chce ven, vstávám jak praštěná. Vítek vyleze ve 12:30, vůbec netuším, kdy vlastně usnul, ale hlavně, že se vyspal, když je nevyspalý, tak je konfliktní.
Noo, pro mě je tohle výjimka. Jedna mizerná noc po dlouhé době. Občas se to stává. A já si pak vždycky uvědomím, jak mám dobrej život, když se můžu vyspat. Do Vítkových 4 let jsme toho mnoho nenaspali a taková noc byla téměř denně. A to je realita rodičů autistů. Málo spánku, nekvalitní spánek, časté buzení, usínání pozdě v noci … Taková zásadní věc jako je spánek, kterou potřebujeme, abychom vůbec mohli dobře žít a jít do světa řešit různé výzvy.
Bohužel nemám žádnou zázračnou radu. Zkoušeli jsme bylinky, bachovky, CBD, melatonin, ale nic. Na Vítka jakoby bylo všechno příliš slabé. Pomohla nám nakonec medikace od psychiatra. Od té doby máme to štěstí, že se můžeme vyspat. Prospělo to nám i Vítkovi.
Jak by se změnila vaše péče o autistické dítě, kdybyste se mohli dostatečně vyspat?
