Po celkem běžném dni jsme večer jeli dokoupit zásoby do špajzu a ledničky, a taky něco k večeři. Vítek, jakmile zjistil, že se pojede autem, tak se začal usmívat, otáčet se střídavě na nás a směrem k parkovišti. Velice rád jezdí autem. Jednou se mě děti, jeho sourozenci, když byly menší, ptaly, jestli je Vítek autista kvůli tomu, že rád jezdí autem. No, něco na tom bude. Někdy, když jedeme autem jen krátkou vzdálenost, tak Vítek odmítá vystoupit. Je na něm vidět rozmrzelost až vztek, že ta zábava trvala tak krátce a už má zase vystupovat. Má rád dlouhé cesty.
V obchodě jsme nakoupili, co jsme potřebovali, u mrazáku se Vítek zastavil a poklepával na nanuka, tak jsem mu dovolila si ho vzít do košíku. Pak jsem ještě vyndala hranolky, dala jsem mu je do ruky, aby je odnesl do košíku. Bylo vidět, jak mu zazářily očka, když viděl hranolky, ty má velice rád a zrovna je už asi týden neměl. Odnesl je vzorně do košíku. Celou dobu nákupu byl dobře naladěný, venku si snědl nanuka. Cestou domů jsme s přítelem komentovali Vítkovu dobrou náladu. Říkám: „ Vítek je spokojený, projel se autem, snědl si nanuka a k večeři dostane hranolky. Dneska má vyloženě úspěšný den.“
Kdyby stačily tak jednoduché, obyčejné věci k tomu, abychom i my mohli říct, že jsme měli úspěšný den. Kdy máte vy úspěšný den? Kdy mám já úspěšný den? Pod vlivem péče o Vítka nemívám velké ambice. Momentálně pro mě úspěšný den je ten, kdy s Vítkem nebojujeme, nemá zrovna výkyvy nálad a záchvaty vzteku. Když je Vítek spokojený a má dobrou náladu, tak to pro mě znamená velmi úspěšný den.
