Jak přestěhovat autistu?

Máte rádi stěhování? Kolikrát jste se za život stěhovali? Ježí se vám z toho vlasy na hlavě? V psychologii je stěhování nezanedbatelný stresový faktor. Spolu se změnou zvyků, prostředí a škol pro děti je to poměrně vysoká hladina stresu pro běžného člověka. Ale co to znamená pro autistu? Autisti všeobecně špatně snášejí změny. Mají své rituály, svoje kotvy, ví, co kde je a co kam patří. Mají rádi předvídatelnost. I drobná změna v domácnosti je může rozhodit. Natož stěhování.

Vítek se stěhoval 3x. Přičemž poslední stěhování proběhlo před pár měsíci. Vítek je naštěstí docela přizpůsobivý a se změnami nemá až takový problém. Přesto ale stěhování neprobíhalo až tak jednoduše, jak bych si přála.

První stěhování proběhlo, když byly Vítkovi 4 roky. Z domku se zahradou zase do domku se zahradou. Na toto stěhování nebyl Vítek připravený. Nebylo to možné kvůli velké vzdálenosti a celkem nutnému rychlému přestěhování.

V té době byl ale Vítek hodně mimo náš svět. Nijak s námi nekomunikoval a připadalo mi, že nás ani nebere v úvahu. Byl jak nezřízená střela a my jsme byli jen dohlížitelé, aby se někde neztratil. Aby si nové bydliště oblíbil, stačila trampolína na zahradě a houpačka v pokojíčku. To tvořilo jeho kotvy a jeho svět. S tímto stěhováním tedy nebyl žádný velký problém.

Druhé stěhování se konalo po rozvodu, když bylo Vítkovi 8 let. Tentokrát to bylo do bytu v paneláku. A to byl problém velký. Už když jsem poprvé odemykala, věděla jsem, že to nemůže být na dlouho, že tam s Vítkem moc dlouho nevydržíme. Tedy spíš sousedi s námi. Ale neměla jsem jinou možnost a přestěhování muselo proběhnout rychle.

Vítek viděl byt už rovnou s našimi věcmi, jen ještě nebylo vše vybaleno. Potřebovala jsem vybalit, uklidit, rozmístit nábytek, jenže Vítek mi tam vydržel 10 minut a už bral za kliku u dveří. Když jsem se mu snažila zabavit, vztekal se, chtěl pryč. Byla jsem z toho docela zoufalá. Tyjo, říkala jsem si, co když si nezvykne? Jak dlouho to bude trvat?

V té době jsme měli naštěstí možnost zůstat u mých rodičů, než se zabydlíme. A to byla záchrana, protože tam to Vítek znal a cítil se tam bezpečně. Chodili jsme do bytu několikrát denně na těch 10 minut. Postupně se to prodlužovalo na 30 minut a po pár dnech dokonce na 2 hodiny. Vítka jsem akceptovala. Když chtěl pryč, šli jsme. Ale snažila jsem se mu ten chvilkový pobyt zpříjemnit – za chvíli měl připravenou svoji postýlku, míč na skákání, nějaké věci, na které byl zvyklý, něco dobrého k jídlu.

Brzy zjistil, že to je docela ok a po 14 dnech jsme tam konečně přespali a už tam zůstali. Stále jsme ale ještě chodili k mým rodičům, takže měl pořád tu jistotu, že je vše v pořádku. Zvykl si. V bytě jsme bydleli 5 let.

Třetí stěhování proběhlo před pár měsíci, Vítkovi je 13 let. Toto stěhování proběhlo hladce, protože Vítek měl dost času si zvykat na nové prostředí. Opravovali jsme s přítelem starší domek 2 roky a jezdili jsme sem každý den. Vítek měl na zahrádce trampolínu, houpačku a v létě bazének. Na začátku ale, když jsme sem začali jezdit, tak docela dlouho trvalo, než si Vítek zvyknul. Potřebovala jsem něco udělat na zahradě nebo v domě a Vítek tady vydržel půl hodiny a už byl u branky nebo si běžel sednout do auta. Vytáčelo mě to, ale nechtěla jsem ho trápit. A tak jsme zpočátku několik měsíců jezdili na půl hodiny.

Momentálně je Vítek zabydlený a spokojený. Může si vyběhnout ven na trampolínu nebo na houpačku nebo zase zpátky do pokojíčku. Musím říct, že se mu i snížily afekty, už dlouho mě nepoškrábal. Myslím, že je to tím, že v bytě byl jako lev v kleci. Tady má větší prostor a svobodu, když potřebuje kompenzovat vnitřní napětí, pošlu ho ven a s úsměvem se vrací.

Je ideální, když má autista více času si na nové prostředí zvyknout, ale někdy to není možné. Nedá se nic dělat, přestěhovat se musíte a autista si časem také zvykne. Můžete mu to ale ulehčit a zpříjemnit. Měl by zjistit, že se nemusí obávat.

• pokud je to možné, dejte mu čas si zvyknout, docházet často do nového prostředí
• společně připravovat zázemí, jeho koutek, jeho věci, hračky nebo to, co má rád
• jídlo, ukažte mu, že nová kuchyň také vydává jeho oblíbená jídla
• jeho postýlka bude stejně měkkoučká, bude tam jeho oblíbený polštářek nebo plyšák a nebo naopak nový, na který se může těšit (některé děti potřebují uklidnit věcmi, na které jsou zvyklé, některé se naopak budou těšit na nové věci)
• akceptujte, když chce odejít, možná se potřebuje ujistit, že ho nikdo nezavřel do klece, ze které není úniku
• někdy ho uklidní přítomnost blízké osoby (babička)
• pokud máte dítě, jako je Vítek, tak nesmí chybět nějaká věc na pohyb – malá trampolínka, skákací míč, houpačka, závěsné kruhy… pro Vítka to je nutnost, jinak se v něm hromadí nervozita
• oblíbená pohádka také pomáhá

A ještě jedna důležitá věc. Stěhování je také možnost, jak se zbavit některých nežádoucích zlozvyků. Přemýšlejte, co vám původně vadilo a nevyhovovalo a nastavte si to v novém prostředí jinak.

Stěhovali jste se s autistou? Jak jste to zvládli? Co vám v tom pomohlo?

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem