Tohle dítě mě ještě před pár lety přivádělo v obchodě k zoufalství. Utíkalo mi pryč, bralo si z regálů, co chtělo, vřeštělo a případně se válelo vzteky na zemi. Dneska se mnou projde obchodem v klidu vedle mě, když mu něco podám, dá to do košíku, někdy to hodí ze dvou…

Občas se potřebuju včas zastavit a nedělat věci za Vítka. Jak jsem zvyklá, že nemá dobrou jemnou motoriku a manipulace s drobnými věcmi je pro něj těžká, tak mám tendence za něj věci dělat a nebo dokončovat. Je to i z toho důvodu, že chci předejít afektu. Když Vítkovi…

Každý autista je jiný. Každý má jiné projevy, jiné potřeby, jiné možnosti a jiné limity. Zmiňuji a upozorňuji na to často. Píšu o životě s Vítkem, o našich zkušenostech a vyprávím naše příběhy. Pro čtenáře je to totiž jako odrazový můstek. Můžou si na tom zmapovat,…

Když jsem začala před čtyřmi roky psát o autismu, měla jsem strach. Bála jsem se reakcí neznámých lidí, protože jsem věděla, že lidé s handicapem, speciální děti, jakékoli odlišnosti se nesetkávají s pochopením. Bála jsem se reakcí lidí ze svého okolí, známých,…

Když byl Vítek malý, tak nás ignoroval. Když jsme ho oslovili jménem, chtěli mu něco ukázat, něco mu říkali, tak se na nás neotočil, nepodíval, byl pořád v běhu a ani nezastavil. Tenkrát bych ani nedokázala identifikovat jako problém to, že se Vítek nedívá do očí. Ale…

V jedné facebookové skupině jsem zahlédla výzvu — sepiš si 100 věcí, které ti udělaly v minulém roce radost. A mně se to líbí, protože když to pročítám u ostatních, vždycky si najdu něco, co mě inspiruje a budu si to přát uskutečnit v tomto roce. Občas se mě ve…

“No, to ne. Vaše dítě není autista. To je nesmysl. Vždyť je kontaktní a přijde se pomazlit. To nemůže být autista.” … Vyšlo z úst pediatričky, která studovala již hodně dávno. A tak je potřeba o tom mluvit, aby se tohle nestávalo. Mezi úplně prvními informacemi o…

Vítek je ještě v rekonvalescenci po zákroku a já mám chřipku, takže jsme celý den doma. Pro Vítka málo vyžití a moc energie. Hodně skáče na gymnastickým míči a občas je ochotný si házet s míčkem. Používáme overball, který je měkký a dobře se chytá. Házení s míčem mělo…

Je to 7 let, co jsme byli s Vítkem naposledy na neurologii. Přestali jsme tam chodit, protože z této poslední návštěvy jsem odešla s pláčem, zhroucená lítostí a zoufalstvím. Moje dítě, kterému bylo v té době 8 let, a které se zlepšovalo, se paní doktorce ale vůbec…

Smíření není rezignace. V jednom komentáři zaznělo, že to je hezký, jak jsem s autismem mého syna smířená, ale paní, že bude bojovat za svoje i ostatní děti .. Mohla bych se zamyslet, jestli vlastně tím smířením nebráním svému synovi ve vyléčení. Třeba kdybych pořád…

Dneska jsem vyzvedávala Vítka ve škole. U dveří už stála jedna maminka a říká mi: “Takový vysoký chlapec, má červené tričko? No, tak ten už koukal ze šatny, jestli tady jste.” Pak už jsem viděla Vítka, že se obléká, a když se na mě podíval, tak jsem mu zamávala a jemu…

Co je nejtěžší na výchově autisty? Paradoxně to není autismus, ale… — problémy v partnerském vztahu — neshody ve výchově dítěte mezi rodiči — finanční problémy — nedostačující bytová situace — nepodpora okolí — obviňování a nepodpora od rodinných příslušníků — malá…

Kdybyste se ohlédli zpátky, kdy vašemu autistickému dítěti byly dva roky, co byste si přáli vědět? Přála bych si vědět: že to není moje vina že to není špatná karma že nemusím plakat tak dlouho že se to nestalo jen nám, ale tisícům dalších rodin že doktoři a odborníci…

Jdeme s Vítkem na procházce a potkáme kaštánek. Já ve všem vidím paralelu s autismem. Vezmu ho do ruky a koukám, jak je chráněný tvrdou, nepropustnou, pichlavou slupkou. Stejně jako autista. Navenek vypadá nepřístupně. Člověk neví, jak ho otevřít. Může se při tom…

Tak mizernou noc jako dneska už jsme dlouho neměli. Vítek je nemocný, tak je už druhý týden doma, máme rozhozený režim, nechodíme ani ven, tak je odpočatý, má spoustu energie, ale zároveň je mrzutý kvůli kašli a ucpanému nosu. Uložila jsem ho ve 23 h, ještě si v…

Tento svět není stavěný pro autisty. Všechno je buď příliš těsné nebo příliš volné, příliš hlučné a příliš ostře osvětlené. A oni nepasují. A mají pocit, že jsou špatní. Vypadá to, že nemají světu co dát. Ale co když je to naopak? Co když jsou naše zažité šablony…

Dostala jsem skvělou otázku. Mám ráda otázky, které jdou do hloubky, nad kterými musím trochu přemýšlet. A na tuto otázku nemám odpověď hned, musím nad tím trochu přemýšlet a nějakou dobu to zkoumat. A ráda bych zapojila i vás. Bude to přínosné pro tazatele, pro mě…