Autista na procházce

Vítek potřebuje hodně pohybu. Každý den. Chodíme často na procházky. Doma Vítek vydrží v klidu tak 2 hodiny a pak už potřebuje jít ven, tak vezmeme pejska a jdeme se vyvenčit.

Procházky v místě bydliště máme vždycky tak na 30 minut, pak jdeme domů, já si něco udělám, Vítek si chvíli odpočine, hraje si na tabletu nebo skáče na míči, a pak můžeme jít znovu. Jenže poslední dobou mi připadalo, že mu to nestačí, že potřebuje být venku déle. To je sice pochopitelné, jenže mně ten čas pak chybí.

Mám další dvě děti, domácnost, práci a další povinnosti. Je to asi měsíc, kdy už s Vítkem nebylo k vydržení, tak jsem si řekla, že je nutné přeorganizovat denní režim a vyhradila jsem si každé odpoledne 2-3 hodiny pro něj. Snažím se naplánovat procházky, aby měly aspoň 4 km, aby to Vítkovi stačilo.

Trasy po okolí už máme prochozené skrz naskrz a mě už to nebaví. Na hřišti si Vítek také chvíli pohraje, ale pro mě to je ztráta času. Jasně, že ho vezmu na hřiště, ale nevydržím tam hodinu každý den. Chtěla jsem skloubit dohromady to, aby se Vítek vyběhal, vyvenčili jsme psa, a aby to bylo zajímavé i pro mě.

Každé odpoledne tedy popojedeme kousek někam do okolí a uděláme si procházku tam. Nestraníme se lidí, ale preferujeme klidnější místa, ideálně procházku přírodou. Vidím totiž na Vítkovi, jak to na něj působí. Po pár minutách procházky lesem má Vítek dobrou náladu, brouká si, intonuje tak, že skoro prozpěvuje, je šťastný a má radost ze života. Přesně tak to působí i na nás, jenže často tomu nevěnujeme pozornost, a to je škoda.

Musím říct, že to dobře působí i na mě. Ne, že bych to nevěděla, ale pod tíhou každodenních povinností jsem měla dojem, že na dlouhé procházky nemám čas. Zatím se nám to daří, plníme si svoje procházky každý den, Vítek je spokojenější, lépe spí, dříve usíná a já objevuji nová místa v okolí.

Fotky z procházek dávám na Instagram i na Facebook a už se mi několikrát stalo, že lidé reagovali: „jé, to tady máme kousek a ještě jsme tam nebyli“ nebo „o tom místě ani nevím“, tak jsem začala naše výlety sepisovat, třeba je také využijete.

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 15 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.

Napsat komentář