Údržba autisty

Už malé děti od útlého věku vedeme k čistotě, vysvětlujeme jim základní hygienická pravidla a ony si samy čistí první zoubky, myjí ruce před jídlem a sice s brekem, ale nechají umýt jemné vlásky. Postupně chápou ta pravidla, proč se to děje a jsou pyšné, když to dokážou samy. Já si pamatuju, jak jsem byla pyšná, když jsem si dokázala sama ostříhat nehty na ruce. A pak znovu, když jsem to dokázala i na pravé ruce.

U Vítka ani po 13 letech nevidím náznaky toho, že by chápal, že to jsou nějaká pravidla, natož jejich důležitost a pyšný je tak akorát, když mi u toho uteče nebo odolává co nejdéle nebo úplně nejlépe, když to vzdám a necháme to na zítra. To je úplně nejvíc spokojený. Ale je fakt, že za ty roky už se ty věci tolikrát zopakovaly, že si na to tak nějak zvyknul.

Přebalování – dneska už pleny naštěstí nepotřebujeme, ale na plenách byl Vítek do 5 let. A problém nastal asi tak po 8. měsíci, jak se začal přetáčet, lézt po kolínkách a tak, prostě se mi otočil a zdrhal s nezapnutou plenou na zadku, jak jsem ho dala zpátky, tak znovu, byl děsně rychlej, takže jsme pak až do těch 5 let přebalovali na zemi, položila jsem ho, sedla si před něj, přišlápla jsem jeho paže svýma nohama, aby se nemohl přetočit a rukama už jsem ho pak přebalila a zkrotila kopající nožičky, ale byla to fuška, to vám řeknu.

Použití WC – po 4. roce se podařilo naučit Vítka na nočník, sice mu to trvalo, ale když pochopil princip, začal pak chodit i na WC nebo se vyčůral venku a přes den zůstal suchý, pleny měl pak ještě tak skoro rok jen na noc. Dneska tedy chodí na WC svědomitě. Akorát není možné, aby se pak utřel. To je příliš složité. Lepší varianta je ta, když na mě počká. Horší ta, že uteče a já to zjistím až později.

Mytí rukou – to by mělo následovat po použití WC, ale Vítek to nepochopil. Trochu si to zjednodušil a když odchází z koupelny, pustí vodu z kohoutku a zase zavře. Nejdřív jsme vůbec nechápali, proč to dělá, ale pravděpodobně je to jeho pochopení, že po WC se musí pustit voda. Takže když chci, aby si umyl ruce, musím u něj stát, pak to projde kompletně.

Čištění zubů – přestože se to děje denně, nemá to Vítek rád, akceptuje to, protože ví, že to přijde, záleží hodně na tom, jakou má zrovna náladu, někdy na mě vrčí a vydrží sotva 10 sekund, jindy se směje a zvládneme i třeba 40 sekund. Přes minutu se ale nedostaneme. Protože na to máme tak málo času, tak radši čistím já. Občas ho nechám, ať zkouší sám a přitom si čistím svoje tak, aby to viděl, někdy mu vedu ruku, aby z toho aspoň něco bylo, ale je to málo účinné, tak jen občas.

Stříhání nehtů – tuhle činnost Vítek nenáviděl od malička. A já taky. Často jsme to obrečeli oba. Okolo 8. roku se uklidnil u stříhání nehtů na rukách. Nejspíš proto, že jsem ho přitom krmila lipem. Na nohách ale ne. To byla bitka vždycky. Ani lipo nezabralo. Do jeho 10 let jsem si ho dokázala zpacifikovat sama, potom už mi musel pomoc Vítka přidržet přítel, už měl větší sílu a už jsem ho neudržela. Zpocení jsme byli všichni a Vítkovi sourozenci se chodili ptát, jestli stříháme nehty, poznali to podle řevu. Bohužel jsme nenašli žádnou metodu, aby to proběhlo v klidu. Maminky občas píšou, že ve spaní, ale ani to není možné. Vítek si hlídá nožičky i ve spaní. Poslední dobou, je mu 13, se nám ale daří, že mi tu nožičku na chvíli půjčí, asi tak, že stihnu jeden nehet, když nezaváhám. Je sice fajn, že už se u toho nemusíme rvát, ovšem abych si na to vzala dovolenou, tímto tempem.

Koupání/sprchování – s tím jsme nikdy žádný problém neměli, Vítek je kachnička, vodu miluje, takže jde ochotně kdykoli a kdekoli

Mytí vlasů – ovšem nesmíme po něm chtít mytí vlasů, to pak nejsme kamarádi. Mytí vlásků bylo tak stresující a zatěžující pro nás všechny, že jsme prostě přestali umývat vlasy. Prostě jsem na to neměla morálku. Při sprchování mu to voda vždycky trochu ocáká a jednou za 4 měsíce to ojedeme strojkem a je to. Zjistili jsme, že to tak funguje a úplně to stačí, zachránili jsme si nervy i dobré vztahy.

Stříhání vlasů – samozřejmě tomu předcházel nácvik na strojek. Zpočátku, když byl Vítek malý, tak strojek nesnesl. Chodili jsme do blízkého učňovského kadeřnictví, kde ho slečna vzala nůžkami a já ho krmila lipem. Dopředu jsem jim řekla, že na to mají maximálně 5 minut. Vždycky jsme to docela dobře stihli. Postupně jsme doma zkoušeli ten strojek a dneska ho zvládne. Není teda z toho nadšený, ale vydrží to.

Čištění uší – tu a tam vyčistit ouška, to Vítkovi kupodivu nevadí, šimrá ho to, a tak se pochichtává a nechá se

Čištění nosu – je větší problém, bohužel se nepodařilo Vítka naučit smrkat, a tak i když má rýmu, tak nosík jen utíráme, jen když je to hodně akutní, tak používám ještě odsávačku hlenů, která se dává na vysavač, samozřejmě Vítka musíme přidržet, protože dobrovolně se nenechá, ale je to stres, a tak to opravdu používám jen výjimečně, případně dostane kapky do nosu

Něco ošetřit – namazat krémem nebo olejíčkem není problém, to se nechá, ale třeba obvaz nebo náplast, to nesnese, to tam prostě nepatří a když jsem mu nedávno dávala náplast na nožičku, tak ji odhodil ještě po cestě do pokojíčku

Podání léků – kapky, které můžu dát do pití, to není problém, prášky problém jsou, to si nevezme, sirupy na kašel mu nemůžu dát na lžičku, to vyplivne nebo ani nevezme do pusy, když to dám po troškách do vody, tak je ochotný to vypít, některé vitamíny sní i v tabletách, třeba céčko, protože je kyselé, tak mu to chutná, ale když můžu, tak preferuji kapky, je to jednodušší

Po celém dni, kdy hlídám autistovy potřeby, hygienické návyky, stravovací a pitný režim, jsem často večer tak unavená, že sprchování odkládám na zítra a jdu si jen vyčistit zuby, i když i tady chvíli váhám, jestli by to nešlo odložit, zjišťuji, že bych si už konečně měla ostříhat nehty, ale na to už nemám energii a když jsem v posteli, vzpomenu si, že bych si měla namazat ruce, ale to vydrží do zítra. A ty vitamíny jsem si zase nevzala.

Diskuse rodičů v uzavřené skupině zde – život s autistou – uzavřená skupina

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 12 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *