Autista na víkendu se Žirafou

Jednoho dne mi přišel e-mail. Pozvánka na pobytový víkend od Žirafy. Vzpomínala jsem, kdy jsme byli s Vítkem někde na výletě na celý víkend. Je to už rok. Přemýšlela jsem, jestli to Vítek po takové době zvládne. Vidina poklidného víkendu v přírodě mě fakt lákala. S příslibem canisterapie s pejskama a přednášky paní psycholožky. Potvrdila jsem účast.

Znamenalo to, domluvit se s Vítkovými staršími sourozenci, že se o víkendu postarají sami o sebe a o pejsky a domluvit jim oběd u babičky. Všichni s tím byli srozuměni. Děti ani neskrývaly své nadšení, že jeden celý víkend budou mít podle svého.

V pátek večer nás přivítal příjemný hotýlek u lesa, ubytovali jsme se a šli jsme se podívat ven, kde bylo v areálu hotelu dětské hřiště, což bylo fajn, Vítek si hned všechno obešel, houpačku, skluzavku, trampolínu. Houpačka vyhrála na celé čáře. Na tu se pak během pobytu pořád vracel.

 

Měla jsem trochu obavy, jak Vítek zvládne jídlo. Je dost nevyzpytatelný. Ale nakonec jedl velice pěkně. Musela jsem ho teda krmit a jen malá sousta, která nejdřív důkladně zkontroloval. Ale nakonec se najedl nad očekávání dobře. Je možné, že i pro jídlo platí kritéria, která jsou různá doma a v cizím prostředí. Co by doma neprošlo, tak tady jo. Je fakt, že lesní vzduch a procházky přírodou mu k tomu určitě pomohly.

Přednáška paní psycholožky byla zajímavá a dvě hodiny uplynuly jak nic. Mezitím tety ze Žirafy zabavily děti venku.

Na canisterapii přišli dva huňatí medvědi, kteří sice vzbuzovali respekt, ale jejich srst přímo lákala k pohlazení a muchlování. Děti si je střídavě hladily, lehaly si na ně, nebo je vodily. Dokonce i Vítek se zapojil. Má ze psů respekt, od doby, kdy na něj jeden malý hysterický pes vyběhl se štěkotem a Vítek ze šoku vylezl na plot. Od té doby, když míjíme nějakého psa, tak obloukem. Po chvilce si už pejska pohladil a pak si i na něj dával s úsměvem nožičky.

Jedno odpoledne jsme si udělali výlet na Boží Dar, prošli Božídarské rašeliniště a zpátky se vrátili Ježíškovou cestou, kterou provázejí vyřezávané pohádkové postavičky. Moc pěkné.

Samozřejmě že celý pobyt nebyl úplně v klidu a neobešel se bez občasných výlevů nespokojenosti. Jednu chvíli i docela hlasitého. Ale v této společnosti se člověk nebojí odsouzení. Všichni jsou na tom tak nějak podobně.

A to byl důležitý přínos tohoto pobytu. Člověk měl možnost s ostatními rodiči konzultovat nějaké věci ohledně chování, medikace, asistenčních psů, školy… Nejdůležitější informace jsem vždycky získala přímo od rodičů.

Na druhou stranu, když člověk má srovnání a vidí, jak a co řeší ostatní rodiny, uvědomí si, že to má vlastně ještě docela dobrý, nebo že ostatní jsou na tom stejně, nebo že tohle by mohli změnit a tamto by mohli zkusit.

Velice děkujeme Žirafě za tuto možnost a těšíme se na další pobyt.

Žirafa na facebooku

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 12 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *