Péče o autistu je často velmi náročná. Co je náročnější než péče o autistu? Péče o nemocného autistu!
Budím ráno Vítka do školy a vidím na něm hned, že něco není v pořádku. Je malátný, lesknou se mu oči a je smutný. To se normálně nestává. Buď je vyspaný do růžova a překypuje energií a nebo blbě spal, nechce se mu vstávat a je nevrlý. Nic mezi tím. Když je smutný, zbystřím a jdu pro teploměr.
Musím vzít bezkontaktní, jinak nemám šanci. Není sice úplně přesný, ale je to tak jediná možnost, jak změřit autistovi teplotu. Tak měřím a pokyvuji hlavou. No, to jsem si mohla myslet 39,1. Hmm. Tak co budeme dělat?
Jdu postavit vodu a píšu do školy omluvenku. Rozdělám Vítkovi do hrnečku hot drink, s práškama totiž moc neuspěju, ale pokud je to něco, co se dá rozdělat do vody, tak to většinou Vítek vypije. Budu ho sledovat, co bude dál a jak se to bude vyvíjet. Vítek začne kašlat, je to jasné. Chřipečka. Nejspíš čínská. Ach jo, to už tady dlouho nebylo.
No, co se dá dělat. Tablet nechce, pustíme pohádku. Vítek leží a je to divné. Jsem zvyklá, že to je hromada sršící energie a najednou taková mátoha. Je mi ho líto.
Vzpomínám, když byl malý a já za ním v jednom kuse vlála jak vlajka ve větru, tak jsem někdy i s úlevou přivítala, že je na chvíli zabržděný horečkou a já se můžu na chvíli zastavit. Nikdy mi to ale nevydrželo dlouho, koukala jsem na něj, bylo mi ho líto a říkala jsem si, že za ním radši budu zase vlát, hlavně aby byl zdravý.
Hot drink oslazený medem Vítek s chutí vypil, ani neprotestoval. Zase jsem tak na něj koukala, jaký je to už velký a šikovný chlapec. Ještě před pár lety jsem brečela zoufalstvím, že nejsem schopná do něj vpravit ATB sirup. Všechno mi vyplivnul na tričko, do obličeje a na vlasy. A já přemýšlela, jestli to mikro množství, co mu v puse zůstalo, stačí na léčbu.
Dneska leží Vítek v klidu v posteli pod dekou, i když mu teplota klesla na 37 st. Dříve ho zastavila až horečka nad 38 st., jinak byl i tak pořád v pohybu.
Když jdu Vítka zkontrolovat a trošku vyvětrat, vidím, že se otřásl. Asi mu byla zima. Sama vím, že když mám horečku, tak se mi střídá horko a zimnice. Jenže Vítek mi neřekne, jestli potřebuje ještě jednu deku a nebo naopak tu druhou deku sundat.
A zase je mi ho líto. Tak ráda bych mu nějak ulevila, udělala mu to pohodlnější, ale já nevím, co chce a co potřebuje. Neumí to říct. A možná to ani sám neví. Usuzuju podle toho, že když je mu horko, tak je naštvaný a neví, že si může sundat mikinu.
A jak Vítek dlouho leží, tak je nevrlý, protože potřebuje pohyb. Potřebuje jít ven, na trampolínu a na procházku. A já mu nedokážu vysvětlit, že nemůže, že by se mu to mohlo zhoršit.
Za pomoci tabletu a pohádek jsme vydrželi 3 dny a začali zase pomalu chodit na procházky. Bylo vidět, jak to Vítek potřeboval. Nasadil raketovou rychlost a my za ním zase vláli. A já byla spokojená, že je všechno v pořádku.
Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou
Také na Instagramu pod stejným názvem
