Dneska večer jsem Vítka nechtěně přivedla k afektu tím, že jsem špatně odhadla okolnosti a jeho míru stresu.
Zrovna před pár dny jsme si s jednou maminkou psaly o stříhání nehtů na nohách. Ještě donedávna to byla pro nás extrémně zatěžující akce, kdy jsme byli zpocení a vyřízení všichni.
Je to přibližně dva roky, kdy to Vítek akceptuje. Nemůžu říct, že v klidu, to by bylo hodně nadnesené, ale prostě to zvládáme s přesvědčováním a chválením bez toho, aby ho musel někdo držet. Takže obrovský úspěch.
Já jsem si na to tak nějak zvykla, že to jde. A nějak jsem si neuvědomila, že to je pro Vítka stále velký stres, i když spolupracuje. Měla jsem ho po akci propustit a nechat v klidu. Ale já hned ještě čistit zuby, umejt ouška a ještě kapky… A Vítek už to prostě nezvládl a vybuchnul. Bylo mi hned jasné, že to je moje chyba. Poučení pro mě a třeba i pro vás:
– stresové situace dávkovat postupně a ne všechno najednou, nechat odpočinout a zklidnit
– stresové akce jako třeba u nás to stříhání nehtů směřovat do chvilek, kdy není unavený, večer už to byla chyba, únava se na tom taky podepsala, už chtěl prostě klid
– mít na paměti, že jste dnes o kousek dál než včera a zvyšovat laťku s citem 
sledujte FB stránku https://www.facebook.com/zivotsautistou
