Autista v Benátkách

V předchozím článku jsem popsala, jak jsme si zorganizovali cestu do Itálie s autistou. Samostatný článek nechávám Benátkám, protože čerstvé informace se vám teď na prázdniny určitě hodí 🙂 A několik drobných výletů po okolí v samostatném článku.

Jeden den jsme si nechali na výlet do Benátek. Dojedete do Punta Sabbioni, kde je velké parkoviště za 7 EUR na den. Pokud nejste autem, tak sem dojedete místním autobusem. Informace, mapu, lístky seženete v informačních centrech. Jsou velmi ochotní, i když vaše angličtina nebo italština není úplně skvělá. Nebojte se mluvit, jsou zvyklí na lecos a určitě seženete, co potřebujete. Když budete milí, tak třeba dostanete i dárek. Když jsem se slečny na něco vyptávala a ona mi s úsměvem vše vysvětlovala, tak dcerka říká: „mami, řekni jí, že je hrozně hodná“. Tak jsem jí to přeložila a slečna byla tak potěšena, že dětem dala reklamní kšiltovky. To jsem zase ocenila já, protože na té jejich italské výhni je kšiltovka rozhodně praktický dárek.

Z Punta Sabbioni se jede lodičkami vaporetto do Benátek.

Na fotce přístav v Punta Sabbioni

Na fotce parkoviště v Punta Sabbioni

Lístek stojí 20 EUR (děti do 12 let to mají za 15) a je to celodenní lístek na cestu tam i zpět, včetně dalších jízd lodičkami přímo v Benátkách, taková lodní MHD. Stojí za to využít, protože když jedete lodičkou po Canal Grande, tak uvidíte Benátky zase z jiného úhlu pohledu. Také zažijete pravou italskou atmosféru, když Italové nadávají lodníkovi, a ten je s úsměvem strká dál, aby se vešli všichni.

Na fotce pohled na Canal Grande z přístavu lodní MHD

 

Musím na rovinu říct, že výlet do Benátek s autistou není dobrý nápad. Dobře si to rozmyslete. Nicméně, jste poblíž, kdy se sem zase dostanete? A kdy se sem dostanete bez autisty? Třeba už nebude příležitost. Tak se aspoň dobře vybavte – kšiltovku, sluneční brýle, dostatek pití, medikaci pokud je potřeba, tablet na hraní na loď (cesta trvá cca půl hodiny), svačinku a pevné nervy.

Je horko, slunce praží, všude je strašně moc turistů a uličky velice úzké. Vítek je rychle přetížený velkým množstvím vjemů, hluku a pohybu, takže občasné afekty na sebe nedaly dlouho čekat.

Další problém byl záchod. Ještě před odjezdem do Benátek si zjistěte, kde jsou WC, protože hledat na poslední chvíli je docela riskantní. Na ulici se fakt nedá, každý malý kousíček je využitý a lidí všude hromada. Cena za WC se pohybuje 1 – 1,5 EUR (musíte mít mince, hází se do automatu a procházíte turniketem).

Na fotce aplikace do mobilu, kde jsou veřejná WC v Benátkách (WC Map Venice)

Na fotce veřejná WC v Benátkách na www.mapy.cz (prostě zadáte do vyhledávání – Benátky WC)

Když jsem se vzteklým Vítkem vlítla na WC, tak nás čekala dlouhá řada podobně nervózních dam čekajících na dámský záchodek. Polilo mě horko, které už tak mělo dost vysoký stupeň. Viděla jsem rovnou, že tohle nedáme. Nedá se nic dělat, honem utíkáme na pánské záchodky. Pánové se pobaveně usmívají, dámy pohoršeně zvedají obočí a kroutí hlavami. U pánů jsme nečekali a šli rovnou. Uff, to bylo o fous.

Později mě napadlo, že jsem se ani nepodívala, jestli tam byl WC na euroklíč. Víte, co je euroklíč? S autistou za ruku ho možná rádi využijete i v Čechách. Přečtěte si zde: http://www.eurokeycz.com/2_jak_ziskat_euroklic.html

Oba zlití potem odcházíme za ostatními a vstříc prohlídce města. Samozřejmě návštěva Benátek stojí za to. Je to jiný svět. Domečky rostou přímo z vody. Kde to uvidíte? Obejdeme, co se dá, dáme si zmrzlinu, nakrmíme holuby, vyfotíme památky, povozíme se lodní MHD a k večeru se vracíme na lodičku zpět.

Nebudu vypisovat památky, na to určitě najdete specializované blogy. Tak jen to nejdůležitější, co musíte vidět:

  • náměstí San Marco
  • Canal Grande – pohled z mostu Rialto, nebo projet vaporettem
  • most Rialto
  • dát si kafe piccolopizzu nebo aspoň zmrzlinu
  • vidět gondoly, stačí vidět, ceny projížďky se pohybují okolo 80-100 EUR za půl hodiny
  • pokud vám zbyde čas a energie, tak lodičkou navštívit vedlejší ostrovy – Burano, Murano, Torcello a Lido

Na fotce pohled na Canal Grande z mostu Rialto

Když zrovna nebudete vlát za svým autistou, tak doporučuji se zastavit, sednout a chvíli pozorovat to okolní dění. Můžete spatřit drobnosti z běžného života. To mě baví nejvíc. Ne ta turistická část, ale ten běžný život místních. Děti vracející se ze školy s taškami na zádech lodí. Přijdou si je vyzvednout dospělí a podávají jim malé schůdky, aby vystoupily z lodě na schody, které vedou z vody přímo do domu. Když jedete lodičkou, tak zjistíte, že každý dům má garáž – na loď. Občas zrovna někde vyjíždí nebo zajíždí do domu. Sledujte práci gondoliérů – v zatáčkách se odrážejí nohou od zdí domů, jinde se zase musí sklonit, aby je nízký most nesrazil z gondoly, občas si zplna hrdla navzájem nadávají, a kdo je hlasitější, tomu ten druhý musí uhnout, občas jsou ty uličky opravdu úzké, musejí být pořád ve střehu. Když jim občas někdo připlatí, tak i zpívají, a dobře. Uvidíte i speciální značky na rozích domů určené pro lodě. Mladý chlapec nastartuje malou lodičku a frčí, kdo ví, kam. U nás by nastartoval motorku, v Benátkách loď 🙂

Na fotce gondoliér se sklání, aby nedostal mostem do čela

Koukáme na hodiny, strávili jsme tu přes 5 h a ani nám to nepřijde. Jsem ráda, že jsme to zvládli, ale jsem ještě víc ráda, že už se vracíme. Stejně jako Vítek nemám ráda velké hemžení lidí. Vítek sedí u okénka a pozoruje šplouchající vlny, což je skvělá autistická podívaná. Vydržel by to asi celý den. Musím se pousmát, když ho tak vidím, jak si vesele pobrukuje, s úsměvem se dívá střídavě na mě a na vlny, protože při nástupu na loď jsme ho museli s přítelem táhnout násilím a on brzdil patama, až skoro jiskry létaly. Na loď totiž není zvyklý, bylo to něco nového a nevěděl, co od ní čekat.

Na fotce pohled na Benátky z lodi na cestě zpět, a ty vlny – ty jsou prostě nejlepší 🙂

 

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na instagramu pod stejným názvem 

 

Přidávám ještě odkaz na zajímavý dokument o Benátkách, stojí za zhlédnutí

“Záchrana Benátek”

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 12 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *