Autista a kráječ na chleba

Věc, kterou jsem neuměla a dnes ji dělá Vítek sám 🙂

Asi před dvěma lety nainstalovali v supermarketu kráječ na chleba. Věděla jsem o něm, ale nepoužívala. Připadalo mi to moc složité, nevěděla jsem, jak se to ovládá, bála jsem se, abych to nerozbila, pořád tam byli lidi a nechtěla jsem zdržovat.

Několikrát jsem šla okolo a vždy zahlédla krátký úsek, co se u kráječe dělo. Jak to tam lidi dávají, vyndavají, jak to balí. Jednou, když tam zrovna bylo volno, jsem se šla podívat, co tam je za čudlíky a usoudila, že bych to mohla zkusit. Proces proběhl k mojí spokojenosti a od té doby kráječ používám vždy.

Jednou, když kolem mě poskakoval Vítek, tak jsem mu ukázala, že může zmáčknout čudlík, od té doby mačkal čudlík vždy. Po několikátém opakování jsem mu ukázala, že může zavřít víko, když tam chleba vložím. Zavřel. Od té doby už vždy. Sledoval proces. Kroutil hlavou ze strany na stranu ve směru krájení chleba. Pak začal i otevírat víko. Zpočátku se stávalo, že mu to nešlo, ale velmi brzy zjistil, že když to lupne, tak už to otevřít jde a počká na to lupnutí.

S tím jsme si vystačili několik měsíců. Dneska vezmu chleba, dám mu ho do ruky a se slovy: „Běž nakrájet chlebíček.“ Vítek běží ke kráječi a celý proces zvládne sám. Vloží chleba, zmáčkne čudlík, kroutí hlavou ze strany na stranu, když to lupne, otevře a vezme si patku, kterou si během nakupování zbaští. Zabalit ten chleba musím já, tak daleko ještě nejsme. Ale stejně se vždycky musím v duchu smát, jak jsem se toho bála a dneska to Vítek zvládne sám.

Říká se tomu rozfázování činnosti. Celý proces rozdělit na drobné dílčí úlohy. Nejdřív zkoušet každou samostatně a po tisícím opakování se spojí v celek. Někdy.

Vlastně se to rozfázování dělo i u mě. Myslím, že tento způsob je užitečný i zdravým dětem a často i dospělým. Po nějaké době se mi stalo, že starší pán mě po očku pozoroval, co tam s tím chlebem dělám. Tak jsem se ho zeptala, jestli chce poradit. Chtěl. Prý neví, jak se to používá a bojí se toho. Tentokrát si nakrájel chleba sám.

A tak to někdy potřebuje každý. Moc velké a těžké úlohy potřebujeme rozdělit na menší kousky. Projít celý proces krok po kroku. Abychom pak došli do bodu, kdy to zvládneme sami. A kroutíme hlavou, že jsme se toho někdy báli.

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

 

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 12 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *