Držte si toho autistu v kleci

Měla jsem zrovna něco na práci, Vítek chodil sem a tam jako tygr v kleci. „Tak já ho vezmu na procházku“ řekl starší syn. S úlevou a povděkem jsem řekla: „Dík“ a oblékla Vítka. Tu a tam, když měl starší syn náladu, vzal Vítka na procházku. 30 minut ticha a klidu, přitom bylo o Vítka postaráno a vraceli se oba s dobrou náladou.

Toho dne se ale nevrátili s dobrou náladou. Syn mi pak znepokojeně vyprávěl příhodu, jak se Vítek rozhodl stáhnout kalhoty a vyčůrat u cesty do trávy. Uznávám, že to je blbý. Je mu 13, velký kluk a takhle se vystavuje na veřejnosti. Je to problém. Jenže co to stálo úsilí ho naučit, aby se zbavil plen a chodil na záchod a nebo se venku vyčůral do trávy. Je to taková úleva, že se to dokázal naučit a že to funguje.

Jenže pán, který ho viděl, si to nemyslel. Vynadal jim, co tam dělá. Syn namítl, že je autista. Pán rozlíceně vykřikl: „Tak si ho držte v kleci!“ Vítkovi to bylo fuk, ten mu nerozuměl, ale staršího syna to rozhodilo. Uvědomuje si ten paradox. Když přišli domů, řekl mi, že to bylo naposled. Že už s Vítkem na procházku nepůjde. Sklopila jsem hlavu, bylo mi z toho smutno, ale nedivím se mu.

Co tahle věta způsobila?

  • Vítek přišel o velkou část procházek, které má rád
  • Přišel o jediný pěkný kontakt se svým starším bráchou, Vítek na své sourozence nijak nereaguje a nemají spolu žádnou společnou aktivitu
  • Já jsem přišla o pomoc, kdy se někdo jiný postaral na chvíli o Vítka jemu příjemným způsobem
  • Všichni jsme si znovu uvědomili, jak moc nezapadáme do této společnosti, prohloubilo to naši vyčleněnost
  • Tento čas, kdy potřebuju dělat jiné věci, tráví Vítek na tabletu místo venku na procházce

Od té doby uplynul asi měsíc. Čas od času si vzpomenu znovu na tu větu. Podívám se na Vítka, co zrovna dělá:

  • Sedí na skákacím míči, skáče a hihňá se, mohl by být zavřený v kleci
  • Je půlnoc a on stále nespí, slyším ho, jak se hlasitě projevuje, mohl by být zavřený v kleci
  • Houpe se venku na houpačce a pak přiběhne domů s rozzářeným výrazem, mohl by být zavřený v kleci
  • Piští a rve mi to uši, mohl by být zavřený v kleci
  • Zvládneme nakoupit a pomáhá dávat věci na pás u kasy, mohl by být zavřený v kleci
  • Přiběhne zvenku, kde byl bos a naťape mi na vytřené podlaze, mohl by být zavřený v kleci
  • Před spaním ho šimrám pod bradičkou a on se vesele směje, mohl by být zavřený v kleci
  • Ségře vypije pepsinu a bráchovi zbaští bonbonky, čímž oba naštve, mohl by být zavřený v kleci
  • Nadšeně hopsá přede mnou, když jdeme po lesní pěšině a já se kochám cvrkotem cvrčků, mohl by být zavřený v kleci
  • Rveme se na parkovišti před obchoďákem jako koně, oba máme vytrhané vlasy a ruce poškrábané do krve, mohl by být zavřený v kleci
  • Máme hezký společný večer v sushi baru s celou rodinou, mohl by být zavřený v kleci

V jedné jediné situaci jsem tu větu slyšela obzvláště hlasitě. Když jsme se rvali na tom parkovišti. Úplně jsem vedle nás viděla toho pána se vztyčeným prstem. Přesto všechno, mi z té bilance vyplývá, že není nutné držet autistu v kleci, může prožít hezký život a my s ním… i když se občas porveme.

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 12 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *