S autistou často zažívám situace, že v tu chvíli, kdy se to děje, jsem v šoku, ale později už se tomu smějeme.
Dostala jsem kytku k MDŽ. Krásné tulipány. Dala jsem si je do vázy na stůl v kuchyni. Radost vystřídalo překvapení, když jsem po pár hodinách zjistila, že ze tří tulipánů jsou ve váze jen dva a ze třetího jen kousek stonku. Hned mě napadlo, že ho Vítek nejspíš utrhl a schoval někde po bytě. Občas tak schovává třeba papírky od bonbónů. Když neví, kam s tím, tak to jednoduše šoupne do nejbližšího šuplíku. Ví, že papírky patří do koše, ale většinou je odnese, až když mu to připomeneme. Občas ale překvapivě nalézám v koši talířky nebo příbory.
Hned jsem koukala, jestli ten tulipán někde nenajdu, ale nikde nebyl. Říkala jsem si, že se časem objeví a nechala to být. Druhý den jsem viníka načapala při činu. Způsobně seděl v kuchyni na židli jako u jídla, před sebou vázu a okusoval další list. Vázu jsem mu odebrala, a pak jsem ho celý den sledovala, jestli mu nebude zle. Hned jsem si totiž kontrolovala na google, jak je to s těmi tulipány a dočetla jsem se, že cibulky tulipánů jsou jedovaté. Nepsali nic o listech a květech, tak nevím. Každopádně Vítkovi ani po týdnu nic není.
Už několikrát se stalo, že snědl, co neměl. Ale naštěstí mu nikdy nic nebylo. S autistou v bytě musí být člověk obezřetný a každou situaci kontrolovat ze všech stran. Někdy se to nepovede a neuhlídáte to. Nenapadne vás, že najednou začne dělat něco, co nikdy nedělal. Autisti mají jiné vnímání, může ho upoutat barva, tvar, vůně a nebo naopak odpudit. Něco můžete dopředu odhadnout a něco ne.
Přidávám tedy tulipány na seznam, co nesmí do bytu. Babička je má na záhonu, ale venku se do nich nepouští. Venku baští sedmikrásky a ty jsou naštěstí jedlé. Taky vaši autisti baští, co nemají?
