Jakmile dostanete od života dítě autistu, už nikdy nebudete jen matkou. Nestačím se divit každý den, jaké role musím okolo Vítka zastávat. Někdy je to proto, že je umím nejlíp, dovedu nejlépe odhadnout Vítkovy potřeby. Jindy proto, že od nikoho jiného by to nesnesl. Někdy čistě proto, že je to potřeba.
- Matka. Tato role je hlavní a nejdůležitější, i když Vítek si to občas nemyslí. Někdy, když má afekt, má tendenci na mě útočit jako na největšího nepřítele. Když se smršť přežene a zase v klidu vykoukne slunce, podá mi ruku a jdeme dál. Je až neuvěřitelné, jak rychle dokáže změnit postoj. Pořád si říkám, že jestli mi podá ruku, tak je to furt dobrý. A zatím to je dobrý.
- Bodyguard. Jsou situace, kdy mě Vítek vnímá jako bezpečí. Stává se to především v situacích, kdy míjíme psa. Jakéhokoli. Malého, velkého, bílého, černého, štěkajícího, hodného… Je to asi rok, co na Vítka vyjel malý nervózní psík a Vítek visel na plotě, jak se ho polekal. Od té doby neprojde kolem žádného psa přímo, ale pořádným obloukem a jen, když já jsem mezi Vítkem a psem.
- Průvodce. Tuto roli jsem dostala poměrně brzy po zjištění Vítkovy diagnózy. Když Vítek obdržel průkazku ZTP/P, znamená to s průvodcem. Průvodce je ten, kdo má zrovna držitele karty na starost. Tedy nejčastěji já. Už jsem si na to zvykla. Jsem průvodce autisty. Provádím ho všemi cestami a úskalími života tak, aby se neztratil, aby nezabloudil a zůstal na správné cestě. Často se mi to i daří, ale občas zabloudíme oba. Společně, ruku v ruce. Říkám si, že občasná odbočka do slepých uliček nevadí. Důležité je, že se vždy na tu správnou cestu vrátíme.
- Zdravotní sestra. Hlídám Vítkův zdravotní stav, co je kde třeba namazat, posypat, zalepit. Je to takový vzájemný boj. Když zjistím nějaký problém, chci, aby mi to Vítek ukázal. Ten samozřejmě zbystří, nenadálý zájem o nějakou část jeho těla je podezřelý, a tak už z principu neukáže. Musím vyjednávat, nabízím hru „vařila myšička kašičku“ na nožičce nebo ručičce, abych si to místo mohla nenápadně obhlédnout. Pak přijde druhé kolo. Jakmile přijdu s mastičkou na prstu, Vítek skáče pod peřinu. Myšička přijde znovu vhod.
- Lékárník. Hlídám přísun Vítkových vitamínů a minerálů. Co nepřijme v potravě, musí dohnat v tabletkách. Brání se. Hledám nové taktiky. Občas po dobrém, občas musím houknout. Občas vyhrávám já, občas Vítek. Na denní medikaci na zklidnění si naštěstí zvykl, protože nemá výraznou chuť, tak ji vypije v hrnečku s vodou, aspoň tady nemusíme podávat atletické výkony.
- Výživový poradce. Hlídám, kdy a kolik Vítek snědl a snažím se mu podsouvat, co chybí. Snažím se předvídat, na co by měl asi chuť, případně, co by asi potřeboval doplnit, při nákupu vybírám dostatek zeleniny a ovoce ke svačinkám.
- Učitelka. Vítek neudrží dlouho pozornost na řízené aktivity. Cvičení jemné motoriky ho rychle unaví. A tak hlídám, když má zrovna dobrou náladu a je ochotný věnovat 2 minuty své drahocenné pozornosti, aby chvilku udělal nějaké úkoly.
- Tlumočník. Vítek nemluví. Vůbec. Ale i tak na něm často poznám, co by chtěl. Sděluji babičce, že se mu hrozně líbí její lentilky, co má ve špajzu nebo kyselé okurky, co má zrovna na ledničce. Vysvětluji sourozencům, že má Vítek dobrou náladu, a proto piští. Vysvětluji lidem, že Vítek nemluví a proč. Vysvětluji sama sobě, že ve chvíli afektu, kdy mě Vítek poškrábal, to není proto, že by mě neměl rád.
- Roztleskávačka. Určitě jste slyšeli, že při učení a výchově autisty je potřeba dávat najevo velké nadšení, když se něco podaří. Tleskám, když vypije rybí tuk. Tleskám, když poskládá dřevěné puzzle. Tleskám, když sní kousek něčeho nového.
- Taxikář. Nikdy jsem nenajezdila tolik kilometrů jako při dopravě Vítka z místa na místo. Do školy a ze školy. K lékařům. Na koně. Na výlety.
- Kadeřnice. Tak tohle by mě fakt nikdy nenapadlo. Nikdy jsem k tomu neměla vztah. Naštěstí nejsou potřeba žádné extra kreace, prostě jsem se naučila ohoblovat Vítka strojkem. On se to naštěstí naučil akceptovat. Když byl menší, nesnesl ten zvuk, tak jsme chodili na stříhání do učňovského pracoviště. Slečna stříhala a já krmila Vítka lipem. Upozornila jsem ji rovnou, že máme tak maximálně 5 minut, než Vítek ukončí audienci. Vždycky jsme to docela dobře stihli, občas jsem pak ještě doma zastřihla pár neposedných vlásků.
- Manikérka/pedikérka. Dneska už v této roli pouze stříhám drápky. Dříve této roli předcházela role sumo bojovníka. Bylo nutné Vítka zalehnout a rychle nehtíky ostříhat. Dobrovolně by to nešlo ani náhodou. A nemluvte mi o piktogramech. Můžete mu s tím mávat před očima jak chcete.
- Stylista. Vítkovi je jedno, co má na sobě. Nerozlišuje roční období. Teď už začíná být velká zima, ale běžně je nastoupený u dveří v tričku, klidně i bez kalhot. Vracím ho zpátky pro kalhoty, mikinu, bundu… Občas musím opravovat jeho módní kreace, když má triko natažené jako sukni nebo ponožky na rukách
- Aktivista za práva autistů a jejich rodičů. Někdy obhajuji Vítka před lidmi, někdy před doktory, někdy před dětmi, někdy před členy rodiny a někdy sama před sebou.
Některé role bych si dobrovolně nevybrala. Některé role mě unavují. Některé mě rozčilují. Každopádně všechny role, které musím kvůli Vítkovi hrát, ze mě udělaly všestranného, flexibilního člověka. Byla bych taková i bez Vítka?
Diskuse rodičů v uzavřené skupině zde – život s autistou – uzavřená skupina
