Autista na lovu pokladů

I v dnešní době se dají hledat poklady. Sice už v nich nenajdete zlaté mince, šperky a drahé kamení, ale rozhodně z nich budete mít také radost. Jedná se o geocaching. Koukám, že už je půlka prázdnin pryč, tak jsem ještě chtěla napsat tento článek, třeba vás inspiruje a zbytek prázdnin strávíte lovem pokladů.

Bylo to totiž to nejlepší, co nás mohlo potkat, když byly Vítkovi 4 roky. Jakej geokešing? K čemu je to dobrý? Proč bych jako měl něco hledat? A co z toho budu mít? Jaká mapa? To nebudu dělat, to je ňáký složitý. To vše nám běželo hlavou.

Zvědavost byla ale větší, a tak jsme jednu kešku odlovili s již zkušenými kačery. A jo. Chytlo nás to. A když jsme viděli, jakou z toho mají děti radost, tak jsme se zajímali dál.

V té době, když jsme s tím začali, tak byla naše situace takováto: 2 dospělí, kluk 8, hoka 6 a autista 4. Známí a přátelé postupně vymizeli, nikam jsme moc nemohli. Vítek nezvládal chodit za ruku. Většinu dne strávil křikem. Venku utíkal a my za ním vláli. Nebo se válel vzteky na zemi. Jít s ním někam, natož mezi lidi, bylo obrovské vypětí.

Občas ve slabé chvilce jsme ho vzali s sebou na procházku, ale po 30 minutách, kdy jsme se horko těžko dopotáceli domů, jsme se sesuli na židli a řekli, že už s ním nikdy nikam nepůjdeme.

Jenže jeho dva starší sourozenci, plní energie, chtěli objevovat svět. Nechtěli být zavření doma, protože brácha to nezvládá. (A jeho rodiče také ne. )

Výhoda geocachingu je to, že si na mapě najdete poklady ve městě nebo v lese, v prostředí, které vám vyhovuje. A my jsme namířili do lesa. Tam jsme mohli Vítka vypustit, nevadilo, že se válí po zemi, vřeští jak pavián a nechodí za ruku. A když moc utíkal, tak chodil na vodítku, nepronásledovaly nás opovržlivé pohledy náhodných kolemjdoucích.

V prostředí lesů na lovu pokladů jsme strávili několik krásných dobrodružných let a bylo to přínosné pro nás všechny. Starší děti dostaly svoji porci dobrodružství, zábavy i zajímavého nenásilného učení.

Mladší bráška dostal dostatek prostoru a pohybu, mohl vybít svůj přebytek energie. Někdy, když jdeme na procházce a on poskakuje a nekoordinovaně rozhazuje rukama nohama, úplně vidím, jak z něj srší jiskry.

Postupně si zvykal na nás, na vodítko, později i na ruku (dnes chodí za ruku bez problému), začal jíst i věci, které doma nejedl (banán, jablíčko). A musím říct, že i pro něj se vždy cestou najdou podněty, které rozvíjejí jeho motoriku i logické myšlení. Rozvíjel se a učil po cestě.

I pro nás dospělé to mělo velký přínos. Najednou jsme nežili jen autismem. Neutápěli jsme se v lítosti, že nic nemůžeme. Najednou se nám otevřel nový svět. Najednou jsme měli něco, co můžeme dělat všichni společně a všichni si to můžou užít. Pobyt v přírodě, dlouhé procházky, spokojené děti, a poklad na konci už byl jen jako bonus.

Co to je a kde se to vezme?

Na oficiálním webu https://www.geocaching.com/ je potřeba se zaregistrovat, tím dostanete přístup do databáze kešek. Do mobilu si stáhnete aplikaci, např. c:geo. Propojením se svým účtem se vám načtou kešky ve vašem okolí a můžete jít na lov.

Pokud o geocachingu slyšíte poprvé, nejdřív si něco načtěte nebo pokud víte, že to provozuje někdo z vašich blízkých, poproste ho, aby vás vzal na zkušební výpravu.

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

 

 

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn, kterému je 12 let, je autista. Rozhodla jsem se psát blog, jak spolu žijeme. Na začátku cesty jsem sama hledala informace a čerpala ze zkušeností jiných rodičů. Každý den se ocitají další rodiče na začátku té samé cesty. Věřím, že si zde najdou odpovědi, inspiraci a užitečné informace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *