I v dnešní době se dají hledat poklady. Sice už v nich nenajdete zlaté mince, šperky a drahé kamení, ale rozhodně z nich budete mít také radost. Jedná se o geocaching. Koukám, že už je půlka prázdnin pryč, tak jsem ještě chtěla napsat tento článek, třeba vás inspiruje a zbytek prázdnin strávíte lovem pokladů.
Bylo to totiž to nejlepší, co nás mohlo potkat, když byly Vítkovi 4 roky. Jakej geokešing? K čemu je to dobrý? Proč bych jako měl něco hledat? A co z toho budu mít? Jaká mapa? To nebudu dělat, to je ňáký složitý. To vše nám běželo hlavou.
Zvědavost byla ale větší, a tak jsme jednu kešku odlovili s již zkušenými kačery. A jo. Chytlo nás to. A když jsme viděli, jakou z toho mají děti radost, tak jsme se zajímali dál.
V té době, když jsme s tím začali, tak byla naše situace takováto: 2 dospělí, kluk 8, hoka 6 a autista 4. Známí a přátelé postupně vymizeli, nikam jsme moc nemohli. Vítek nezvládal chodit za ruku. Většinu dne strávil křikem. Venku utíkal a my za ním vláli. Nebo se válel vzteky na zemi. Jít s ním někam, natož mezi lidi, bylo obrovské vypětí.
Občas ve slabé chvilce jsme ho vzali s sebou na procházku, ale po 30 minutách, kdy jsme se horko těžko dopotáceli domů, jsme se sesuli na židli a řekli, že už s ním nikdy nikam nepůjdeme.
Jenže jeho dva starší sourozenci, plní energie, chtěli objevovat svět. Nechtěli být zavření doma, protože brácha to nezvládá. (A jeho rodiče také ne. )
Výhoda geocachingu je to, že si na mapě najdete poklady ve městě nebo v lese, v prostředí, které vám vyhovuje. A my jsme namířili do lesa. Tam jsme mohli Vítka vypustit, nevadilo, že se válí po zemi, vřeští jak pavián a nechodí za ruku. A když moc utíkal, tak chodil na vodítku, nepronásledovaly nás opovržlivé pohledy náhodných kolemjdoucích.
V prostředí lesů na lovu pokladů jsme strávili několik krásných dobrodružných let a bylo to přínosné pro nás všechny. Starší děti dostaly svoji porci dobrodružství, zábavy i zajímavého nenásilného učení.
Mladší bráška dostal dostatek prostoru a pohybu, mohl vybít svůj přebytek energie. Někdy, když jdeme na procházce a on poskakuje a nekoordinovaně rozhazuje rukama nohama, úplně vidím, jak z něj srší jiskry.
Postupně si zvykal na nás, na vodítko, později i na ruku (dnes chodí za ruku bez problému), začal jíst i věci, které doma nejedl (banán, jablíčko). A musím říct, že i pro něj se vždy cestou najdou podněty, které rozvíjejí jeho motoriku i logické myšlení. Rozvíjel se a učil po cestě.
I pro nás dospělé to mělo velký přínos. Najednou jsme nežili jen autismem. Neutápěli jsme se v lítosti, že nic nemůžeme. Najednou se nám otevřel nový svět. Najednou jsme měli něco, co můžeme dělat všichni společně a všichni si to můžou užít. Pobyt v přírodě, dlouhé procházky, spokojené děti, a poklad na konci už byl jen jako bonus.
Co to je a kde se to vezme?
Na oficiálním webu https://www.geocaching.com/ je potřeba se zaregistrovat, tím dostanete přístup do databáze kešek. Do mobilu si stáhnete aplikaci, např. c:geo. Propojením se svým účtem se vám načtou kešky ve vašem okolí a můžete jít na lov.
Pokud o geocachingu slyšíte poprvé, nejdřív si něco načtěte nebo pokud víte, že to provozuje někdo z vašich blízkých, poproste ho, aby vás vzal na zkušební výpravu.
Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou
Také na Instagramu pod stejným názvem
