Dnešní aprílové počasí je jako Vítek. Chvíli příjemné a veselé, chvíli je zamračeno, vichřice visí ve vzduchu. Je nevyzpytatelné, a nikdy nevíte, co vás za chvilku čeká. Změna je z minuty na minutu beze slova upozornění. Je třeba s tím počítat a být na změnu připraven, a proto mám všechny mikiny a bundy s kapucí, aby mě ochránily před nepředvídatelnou změnou počasí. Škoda, že mě ta kapuce neochrání i před Vítkovými afekty.
Vítkovi změna počasí nevadí. Ba naopak se zdá, že Vítka baví a že si to užívá. Chodíme ven často. Po dvou až třech hodinách strávených doma, musíme jít aspoň na půl hodiny na procházku, protože Vítek potřebuje hodně pohybu během dne. Často se tedy stává, že jdeme ven v dešti, nebo když sněží. Musíme jít ven za každého počasí. Takové procházky má Vítek úplně nejraději. Já to jeho nadšení nesdílím a spíše se snažím vyčkat, až kalamita pomine.
Časem jsem si zvykla, i když dobrovolně bych si nevybrala jít v dešti nebo sněhové vánici ven. Po delší době jsem snad i Vítka pochopila. Ve chvílích, kdy vám sněží do obličeje, vítr se snaží shodit kapuci, teče vám za krk, mrznou ruce, čvachtá v botách… cítíte, že žijete. Nemůžete v tu chvíli řešit blbosti, protože voda, sníh a mráz vás udržují v bdělé přítomnosti. Autistům všeobecně pomáhají fyzické vjemy k tomu, aby se více spojili s naším světem.
Vítek nadšeně poskakuje, otáčí se na mě a směje se, má radost ze života. Zvláštní… stačí k tomu trochu vody, větru, zimy. Uvědomím si, že jsme příliš zpohodlněli. Vybíráme si jen to jednodušší a příjemnější. Vybíráme si hezké počasí. Ve všem. Jenže nám pak chybí to srovnání. Že to může být těžší a náročnější, a pak být více vděčný za to hezké počasí.
Když přijdeme domů, mnohem víc mi chutná teplý čaj, mnohem víc oceňuji, že je doma teplo a že se můžu převléknout do suchých věcí. Jsem ráda, že je Vítek vyvenčený, spokojený a zase bude dvě hodinky hodný…. do další procházky.
Procházky s Vítkem za každého počasí mě naučily nesoudit moc rychle. Jakákoli situace může na první pohled vypadat jinak než na druhý pohled. Dívám se teď na počasí jinak. Už neříkám, že je ošklivo, protože vím, že i v nepříznivých podmínkách se skrývá něco cenného. A nemluvím jen o počasí.
Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou
Také na Instagramu pod stejným názvem
