Dříve, když byla Vítkova diagnóza čerstvá, jsem velmi špatně snášela obvinění ze svého okolí, že jsem špatná matka… protože se dost nesnažím, protože nedělám dost, protože jsem nejspíš studený čumák, protože s ním nepracuju od rána do večera, protože nevím, co chce, protože jsem na něj moc měkká, protože jsem nedůsledná, protože ho neumím vychovat….
O tom už jsem článek psala a reakce maminek ukázaly, že tím procházejí všechny, nebyla to tedy jen má situace a moje chyba a špatná výchova a nedostatek vřelých citů. Tato obvinění jsou nejvíc bolestná, když přicházejí z nejužšího okolí, tedy od rodičů, sourozenců, partnera nebo jeho rodičů. Škoda, že místo obvinění nenabídnou radši pochopení a pomoc. Prospělo by to všem.
Po deseti letech, co o autismu vím, už mě tato obvinění nerozhází. Směju se jim. Vypovídá to totiž mnohé o člověku, který něco takového vypustí. Vypovídá to o jeho nevědomosti, zkreslených představách a o tom, že se rád povyšuje. Tím, že se snaží z někoho jiného udělat neschopného, nebude sám lepší, i když by si to přál.
Přestože jsem si myslela, že mám toto téma vyřešené, znovu se mi vrátilo. Tentokrát v jiné podobě. Skryté a nenápadné. O to víc zákeřné. Zjistila jsem, že si to myslím sama. Bylo tam totiž více vrstev a více důvodů, než které mi předhazovalo okolí.
Už několik týdnů procházím kurzem Petry Sotolářové pro maminky dětí se zdravotní výzvou. Při jedné konzultaci jsme probíraly, jak špatně snáším Vítkovy afekty. Když jsme celou situaci rozložily na atomy, viděla jsem naprosto zřetelně různé aspekty. To, co se týká Vítka, do toho nemůžu úplně zasáhnout, on si tím musí projít a řeší si tím nějaké svoje věci. To, co se týká mě, byly negativní pocity, které se při každém jeho afektu vyplaví, a ty ovlivnit můžu:
- Jsem špatná matka, protože mu nedokážu pomoct
- Jsem špatná matka, protože jsem tomu nedokázala zabránit
- Jsem špatná matka, protože jsem to nedokázala předvídat
- Jsem špatná matka, protože on se trápí
- Jsem špatná matka, protože mu nerozumím
Tato negativní přesvědčení nepomůžou ani mně, ani Vítkovi. Pochopila jsem, že i přesto, že mu nedokážu pomoc, že mu nerozumím a nepodařilo se mi to předvídat a zabránit afektu:
- Jsem dobrá matka, protože jsem mu podporou
- Jsem dobrá matka, protože svým klidem mu pomáhám se rychleji zklidnit
- Jsem dobrá matka, protože jsem mu bezpečným průvodcem ve chvíli afektu
- Jsem dobrá matka, protože mu dávám prostor vyřešit si svoje vnitřní napětí
- Jsem dobrá matka, protože neustále hledám cesty, jak to zvládat lépe a jemu pomoct
- Jsem dobrá matka, protože pracuji na sobě, abych mu další lepší zázemí
Na každou situaci se dá podívat z obou těchto úhlů pohledu. Vyberte si tu, která vás podporuje a posiluje. Pomůže to vám i vašemu dítěti.
Petra teď otevírá minikurz zdarma, začíná 22.11., přidejte se a uvidíte, jaká nepodporující přesvědčení si odhalíte a čím je můžete nahradit.
Petra Sotolářová – minikurz zdarma od 22.11.2021
Diskuse rodičů v uzavřené skupině zde – život s autistou – uzavřená skupina
Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou
Také na Instagramu pod stejným názvem
