Včera mi přišla zpráva od jedné maminky a mně toto téma přijde důležité.
„Já tak ráda vidím vašeho Vítka, jak se učí nové věci. To úplně boří limity, které jsem slyšela od doktorů, že vývoj autistického dítěte je tak do jeho 12 let a co nestihneme do té doby, tak máme smůlu a dál už se posouvat nebude. Takže ráda vidím, že i později je možné, že se bude učit nové věci a posouvat se dál.“
A je to tak. Něco podobného jsem slyšela v různých obměnách mockrát. Dokonce padl limit 6 let. A samozřejmě mě to dost stresovalo. Ještě vzhledem k tomu, že Vítek tak do jeho pěti let byl jak malý Tarzan a nebylo moc možné s ním něco nacvičovat. Právě naopak bych řekla, že se až po tom šestém roku jakoby „probudil“ a kromě svého vlastního světa začal vnímat i ten náš.
Podobné „probuzení“ pozoruji znovu až po pubertě, tak od jeho 15 let. Zklidnil se, jeho agresivní afekty se zmírnily a byly méně četné a najednou se začal více zapojovat do toho, co děláme my. Najednou jsou možné věci, které dříve možné nebyly, a to nejen v učení, ale i v běžných každodenních věcech. Vidím na něm, že se snaží porozumět, sleduje souvislosti, zapojuje se do věcí, spolupracuje a je ochotný se učit nové věci.
V poslední době jsem si několikrát vzpomněla na to, co jsem slyšela mockrát. Že se s autistickým dítětem musí začít pracovat co nejdříve, jinak ztratíte čas a už ho nikdy nedoženete. Samozřejmě je pravda, že je dobré začít co nejdříve. Ale není pravda, že je vše ztraceno, když nějaký čas ztratíte. Na Vítkovi vidím, že teprve dneska je schopný dělat věci, které ve třech letech rozhodně nešly. A já myslela, že už se to nikdy nepodaří. Dneska na Vítkovi vidím, že teprve teď je schopný lépe ovládat prsty, ruce, koordinaci, prostorovou představivost, což přišlo časem, postupným nácvikem a dozráním nervové soustavy, a tyto schopnosti potřebuje k tomu, aby mohl vykonat nějaké aktivity. Nešlo to dříve.
A já na Vítkovi vidím, že ani dnes nejsme u konce. Že tam ještě ten potenciál k učení se novým věcem má.
Zase se ukazuje, že je potřeba být konzistentní. Jako ve všem. Postupovat pomalu, ale vytrvale. Nestresovat se limity, které nám někdo předhazuje a nenechat se potopit pocitem, že to nemá smysl. Má to smysl, i když to není vidět hned!
Na fotce Vítek vyplňuje grafomotorické listy, které najdete zde: Vítkovy pracovní listy „Poznej barvy“
