„A proč ho neléčíte?“
Taková zpráva mi přišla včera jako reakce na storíčko s Vítkem, jak si hraje s tryskou u zpívající fontány v Mariánských Lázních.
Následuje pár poučujících vět o tom, že léčba již existuje, tentokrát je to nějaká zaručená japonská metoda, a že bych se měla dovzdělat. Kolikrát už jsem za tu dobu slyšela o zaručených metodách?
Vyplývá z toho, že jsem naprosto neschopná matka, která svého syna už 16 let nechá žít s autismem a nemá nejmenší snahu ho vyléčit…
… jenže… Vítek není nemocný. Autismus není nemoc.
A vrátí mě to zpět do doby, kdy byly Vítkovi tři roky. Doktoři nám řekli, že se autismus nedá vyléčit, že to je na celý život. Jedna neuroložka si spletla svoji profesi s profesí věšteckou a řekla, že to je takové zvířátko, že to lepší nebude a že nám nemá jak pomoct.
Během doby jsem četla spoustu výpovědí dospělých autistů, že autismus jim dává možnost vidět svět jinak a řešit věci neobvyklým způsobem, že to je jako jiný operační systém.
Známá autistka Temple Grandin říká, že myslí v obrazech. Jak chcete vyléčit jiný způsob myšlení?
Autismus nelze vyléčit, ale je možné zmírnit některé projevy, dá se spoustu věcí nacvičit, dají se naučit věci, které jsou pro ostatní lidi přirozené, je možné si na spoustu věcí zvyknout nebo prostě najít svůj vlastní způsob, jak věci zvládat.
A to se nám u Vítka daří. Něco lépe, něco pomaleji. Samozřejmě jsme na začátku měli úmysl vyléčit ho z autismu, ale to je omyl. Jediná funkční cesta je drobná práce na různých oblastech života a jednotlivých schopnostech a posouvání o malé krůčky vpřed.
Doprovodné video zde: https://www.facebook.com/reel/3937746169794522
