Na akce, kde je hodně lidí, musíme chodit s rozmyslem. Vítek většinou špatně snáší příliš mnoho hluku, různých zvuků, hemžení lidí a afekt kvůli tomu může přijít kdykoliv.
Vždycky je dobré mít únikový plán a mít možnost kdykoliv odejít.
Včera jsme se vydali na světelnou show v Karlových Varech #varyzari, protože víme z minulých ročníků, jak to probíhá a že to Vítek zvládá.
Ve 21 h vylezeme z domu a hromadně kontrolujeme počasí. Je mokro, ale neprší. „No, to je dobře, že neprší, tak jdem“
Vítek sice, už vykoupaný a v posteli, kouká překvapeně, že zaslechne slovo „procházka“, ale ochotně se nechá obléknout a jedeme.
Po zaparkování asi po 100 m začíná pršet. No, dobrý, tak když už jsme tady, tak jdeme aspoň kousek a uvidíme. Vítek je nadšený. Má rád procházky, má rád déšť, má rád procházky večer, takže tahle kombinace mu vyloženě svědčí a on si vesele poskakuje před námi a směje se.
Na trase od Puppu, přes kolonádu okolo Thermalu k Alžbětiným lázním byly různé světelné efekty nebo promítání, některé i se zvukovým doprovodem. Nebudu to sem všechno vypisovat, rozklikněte si hashtag #varyzari a podívejte se na příspěvky. Oproti minulému roku to bylo takové chudší, je vidět, že se musí šetřit na energiích.
Ale pro nás to byla fajn společná procházka, kterou si Vítek s nadšením užil a ve 23:30, když jsme přijeli domů, tak zalezl do postýlky a hned usnul, přestože byl úplněk.
… Ehm, řekla bych, že ten úplněk byla úplně nejkrásnější atrakce z celé světelné show 
