Zhmotněná pamět

Zrovna se probírám deníkem za minulý rok a jsem fakt ráda, že mám ty důležité věci zapsané. S překvapením zjišťuji, že jsem na některé už teď po pár měsících zapomněla, u jiných se divím, že to je teprve půl roku, že mi to připadalo déle a nebo naopak méně. Teď s rekapitulací uplynulého roku vidím, co bylo fajn a chci zopakovat a co naopak můžu vypustit. 

Občas se potřebujete podívat, kdy se co událo. Občas se vás partner zeptá, kde ten den byl pracovat, že mu chybí zápis, tak mu dáte indicie, co se ten den dělo a on si vzpomene.

Pokroky dítěte

Občas se potřebuju podívat zpátky, kdy Vítek začal nebo přestal něco dělat. Jaké byly okolnosti. Zjistila jsem třeba, že Vítkův afekt souvisel s nemocí, která se ale projevila až o 2 týdny později, kdybych to neviděla v deníku, tak bych si to nespojila. 

Letos se stala velká událost, kdy jsem slavila, že Vítek samostatně odnesl smradlavé ponožky do prádla. Nalistovala jsem si, že to bylo moje předsevzetí do nového roku před 2,5 rokem. 

A nebo naopak, ne pokroky, ale regres. Před pár lety se stalo, že se Vítek začal počůrávat. Z ničeho nic. Přitom na WC už chodil svědomitě. Bylo to koncem října a já jsem vystopovala, že to souviselo se začátkem školy a změnou učitelky. To nebylo vidět na první pohled, důsledek byl skoro za 2 měsíce. Ale dalo se z deníku vyčíst postupné stupňování stresu a úzkosti.

Narovnání reality

Občas se stává, že má člověk pocit, že ten život stojí za prd, furt samé problémy a nic hezkého. Kouknete do deníku a ejhle! Tady jsme byli na výletě. Sice jsme museli ustát 20 minut meltdown, ale nakonec to bylo fajn.

Tady jsme úspěšně zvládli nákup v obchodě. Samozřejmě, je to běžná věc, ale je to důkaz, že to není blbý vždycky, že občas tam je světlá výjimka. 

A tady! Tady jsme se dokonce půl hodiny socializovali, takže nejsme úplně neviditelní a odepsaní.

Můžeme zjistit, že toho hezkého bylo hodně. Přesto, že toho blbého bylo víc. Ale je tam aspoň něco, není to tak, že tam není hezkého vůbec nic.

Terapie

Psaní deníku je prokazatelný terapeutický nástroj. Záleží ale hodně na tom, jakým způsobem a jaké věci zapisujete. Já si zapisuji do diáře každý večer jen pár vět a shrnu to nejdůležitější. To není terapie. Terapeutické psaní je pro mě psaní na blog. Často se mi stává, že začnu psát s nějakým úmyslem, ale v průběhu mi přicházejí další myšlenky a nápady. A někdy se mi stává, že i když vím, co chci sdělit, tak ten článek ukončím úplně jinou větou a sama jsem překvapená a i pro mě je to sdělení nové.

Terapeutické psaní je skvělé podle metody KBT. Je to zdarma, máte to k dispozici kdykoli, pokud k tomu přistoupíte svědomitě, tak to opravdu pomáhá, to je prokázané.

Posílení intuice

Když projíždím deník zpětně, tak koukám na situace a události jakoby do budoucna. Tenkrát, když jsem se rozhodovala, jak se situací naložím, tak jsem k tomu měla nějaké myšlenky a emoce. A vnitřní hlas, který mi dobře radil. A já až teď vidím, jak situace dopadla, jestli to rozhodnutí bylo dobré nebo ne. A spojím si ten pocit, co jsem měla, jestli vedl k dobrému výsledku a nebo naopak ty obavy a blbý pocit, co jsem cítila, byly pravdivé a opravdu mě varovaly.

Kreativita

Psaní probouzí proudění nových myšlenek a nápadů. Často budete sami překvapení, co vás všechno napadá. Rozproudí se kreativita. A nejen psaním, ale i různými malůvkami doplňující text. Je to realaxace pro přetíženou mysl a uvolnění stresu. A to i když ty malůvky jsou spíše legrační než povedené. Ale to nevadí, i to se počítá.

Příběh

Ve vašem deníku je zapsaný příběh. Příběh vašeho života. Někdy se můžete rozhodnout, že svůj příběh chcete vyprávět a začnete psát blog. Nebo knihu.

Mě teď třeba mrzí, že jsem si nepsala deníky, když byl Vítek malý. Přeci jen už mi spousta věcí za ty roky unikla a nebo mám zkreslenou představu, jak co dlouho trvalo a kdy to přesně bylo, kolik bylo zrovna Vítkovi roků. 

Ne, není to nutné, ale je to hezké. Mám před sebou 4 deníky za poslední 4 roky a jsem ráda, že můžu kdykoli nahlédnout do různých období. Šuplíčky v mé hlavě rozhodně nefungují tak dobře, a často vůbec nenalistuji, co potřebuji. Tohle je rychlejší a spolehlivější.