Autista v růžových kraťasech

Před nějakou dobou jsem při nákupu v Tescu potkala výprodej pánských kraťasů za 79,-. Vida, to se hodí, stejně bych musela něco shánět, protože ty z minulého roku už Vítkovi určitě nebudou. Byl to jen takový zbyteček, pár kousků, jedny červené, jedny modré proužkované, tak ty jsem vzala oboje, a pak tam zůstaly 4 ks růžových. Vezmu jedny do ruky, kroutím hlavou, dám zpátky. Vracím se, znovu koukám na cenu a nakonec jedny přihodím do košíku. No co, tak je bude mít třeba na zahradu na trampolínu, tam to nikdo neuvidí.

Je nutné připomenout, že cena je důležitá. Matky autistů si nemohou moc vybírat, často žijí na pokraji sociálního minima. Také se často stává, že autistické děti ničí oblečení velice rychle.

No a jak tak měl jednou Vítek jeho nové růžové kraťasy na trampolínu, tak jsme šli s nimi i na procházku a nakoupit a na hřiště…

Někdy jsou zajímavé nebo důležité momenty, které chci sdílet a nemám jiný záběr, a tak jsem sdílela Vítka v růžových kraťasech a nestačila se divit.

Ten důležitý moment, co jsem chtěla ukázat, někteří lidé úplně ignorovali a začali komentovat ty kraťasy, že proč ho ztrapňuju, ať mu nedávám ty divný trencle, že je to divný, trapný, nepřijatelný.

A znovu vidím, jak má každý ty priority někde jinde. Věřte, že jaké má Vítek kraťasy, je pro nás naprosto nepodstatné. Do čtyř let se svlékal donaha a nesnášel oblečení. Takže růžové kraťasy, které snese a nerozčilují ho, jsou terno!

A tohle je jedna velmi cenná lekce, kterou nám autisté přinášejí. Boří naše zažité předsudky.