Vítek je ještě v rekonvalescenci po zákroku a já mám chřipku, takže jsme celý den doma.
Pro Vítka málo vyžití a moc energie. Hodně skáče na gymnastickým míči a občas je ochotný si házet s míčkem. Používáme overball, který je měkký a dobře se chytá.
Házení s míčem mělo u Vítka docela zajímavý průběh. Když byl malý, brali jsme ho s sebou na různé dětské akce, kam jsme chodili hlavně kvůli jeho starším sourozencům. Na aktivitách, kde se házelo míčem, stál Vítek na místě, mával ručičkou a v ní měl „přilepený“ míč. Prostě ho nedokázal odlepit. My pobíhali okolo něj a snažili se mu to ukázat, pomoct, hodit jeho rukou, nedařilo se. Byly mu tři, čtyři, pět roků… Pořád stejné, prostě to nešlo. Chytali jsme se za hlavu, jak to? Taková jednoduchá věc!
Tu a tam jsme to zkusili, ale ne s velkým zaměřením. Později si Vítek sám našel strategii – místo, aby hodil, tak přišel a podal mi ten míč z ruky do ruky. Postupně se naučil míč chytat, ale místo házení ho stále podával. Až teprve okolo desátého roku se začalo objevovat malinké hopnutí a pak i hod. Dneska mu to jde docela pěkně. A když teď vidíte tohle video, napadlo by vás, že taková obyčejná věc jako házení míčem, byla tak složitá, neproveditelná věc pro Vítka?
A proto pořád opakuju, že se to posouvá, sice pomalu a některé věci potřebují i deset let, ale jednou se to podaří.
Vypadá to jako bezvýznamná aktivita, ale má docela komplexní dosah. Trénuje:
– postřeh a reflexy
– koordinaci a přesnost
– pozornost a soustředění
– spolupráci a reciprocitu
– posiluje vztah
