Autismus jako dobrodružná cesta

Když se mě studentka žurnalistiky na konci rozhovoru, který vyšel v srpnovém čísle časopisu Nový Prostor, zeptala, co chci vzkázat rodičům, tak jsem řekla, že je to sice na začátku moc těžké, ale autismus není konec světa a může to být i dobrodružná cesta.

Redakce nakonec použila tuto větu jako titulek a mě se to vlastně moc líbí a říkám si, že vzniklo motto mého blogu.

Ano, za tuto větu se můžu postavit. Autismus jako dobrodružná cesta.

To totiž obsahuje úplně vše, čím jsme s Vítkem prošli. Video, jak chodíme s Vítkem v lese i ve městě, ve dne i za tmy, v létě i v zimě, nahoru i dolů, se sluncem nad hlavou i protivětrem… symbolicky znázorňuje všechny překážky, ale i hladký průběh, dobré i hloupé rady, pomocnou ruku, ale i odsouzení, funkční i marné postupy, slzy i smích, strach i naději…

Tak, jak to vnímám dnes, rozhodně nebylo hned. Trvalo to pár let. A tak rodičům na začátku cesty autismem přeju, aby to tak mohli vnímat co nejdříve 🍀