Většinu času je Vítek veselé a spokojené dítě. Většinou se snaží vyhovět a udělat, co po něm chci. Rád chodí ven na procházky nebo jede autem … kamkoliv. Takže když se jdeme obouvat a oblékat, jde ochotně a bez problémů.
Někdy se ale stane, že ho chytne záchvat vzteku, zlobí se, křičí, dupe, škrábe… Většinou než dojde k takovému afektu, lze u Vítka vypozorovat stupňující se napětí. Někdy dokážu vypozorovat důvod, někdy vůbec. Někdy si ani nevšimnu té vzrůstající nervozity.
Sepíšu teď několik spouštěčů, které jsem u Vítka vypozorovala. Samozřejmě to neznamená, že to bude přesně platit i u jiných autistů. Každý autista je jiný a jinak reaguje. Možná vás ale něco napadne k vaší vlastní situaci.
Horko.
Tohle je velmi častý spouštěč. Vítek z nějakého důvodu nedokáže regulovat svoji teplotu. Nechápe, že si může sundat mikinu nebo aspoň kapuci a trochu se ochladit. Často to cítím, když jdeme za ruku, má horké ruce a vím, že brzy bude vzteklý, tak reguluju jeho teplotu já. Když ale sedíme v autě, nemám šanci zjistit, že je mu horko. Naopak zima Vítkovi nevadí a směje se tomu.
Žízeň.
Vítek pije docela hodně. Takže bereme všude s sebou lahvičku s pitím. Někdy ji ale zapomenu nebo nevezmu, protože odcházíme jen na krátkou dobu. Když má Vítek žízeň, stupňuje se mu nervozita.
Fyzické nepohodlí.
Vadí mu něco na oblečení nebo v botě. Buď si to popotahuje nebo sahá do boty, případně i zouvá, podle toho poznám, že něco není v pořádku.
Čekání.
V obchodě ve frontě u kasy. Během času už se Vítek naučil čekat. Vydrží v klidu pár minut. Ale jakmile se čekání protahuje, stupňuje se nervozita. Čekání u doktora je jako stát pod lavinou. Někdy se s někým zastavím a chvíli povídáme – máme na to asi tak 2 minuty, a pak už mě Vítek tahá, že jdeme.
Velký hluk nebo hodně lidí.
Autisté obecně jsou velice citliví na různé vjemy jako pachy, světla, zvuky… takže jsou rychle podráždění a přetížení. Samozřejmě i Vítek na tohle všechno reaguje.
Nečekané změny.
Můžou to být zásadní změny, kdy se děje něco jinak, než autista očekává, ale můžou to být i jen drobnosti. Často se Vítek vztekne, když se musíme někam vrátit. Jdeme do auta, zjistím, že jsem zapomněla klíče nebo láhev s pitím, musíme se vrátit a hned je problém.
Příliš mnoho pokynů.
Když odcházíme ven, především v zimě, neobejde se to bez občasných vzteků. Je tu spousta pokynů a já si musím dávat pozor, abych je udílela po jednom. Obout boty, vzít mikinu, bundu… Ještě před tím vyčůrat a napít. Vzít láhev. Když něco zapomenu, musím se vracet, mezitím už je Vítkovi horko a spojí se tak více spouštěčů, tak je o zábavu postaráno.
Hlad.
Je to zvláštní, ale někdy si Vítek nevybere nic k jídlu. Přitom hledá a šmejdí, něco by snědl. Vidím na něm, že má hlad a je z hladu nervózní. Pak stačí maličkost a vybuchne. V takových případech dělám rychle k jídlu něco, co Vítek většinou neodmítne – řízek, špagety, čínu, polévku nebo hranolky.
Potřeba na WC.
Vítek umí chodit na WC. Doma si dojde sám, když potřebuje. Venku naznačuje sundavání kalhot, tak ještě rychle odběhneme někam stranou. Horší je to třeba v supermarketu, jak začne sundavat kalhoty, tak není moc času. Všeho necháme a letíme na WC. Samozřejmě už cestou je Vítek nervní. Někdy se ale stává, že je nervní i bez naznačení sundavání kalhot. Teprve dodatečně pak zjistím, že potřeboval na WC. Někdy to je s ním fakt jak věštění z křišťálové koule.
Nepochopení.
Některé věci už má Vítek asociované s činností, která následuje. Obléknout mikinu znamená jít ven. Nelze mu tedy obléknout mikinu jen tak doma, když je chladno. Když se jde k autu, znamená to, že se někam jede. Občas potřebuji jít do auta pro nějakou zapomenutou věc a vezmu to i s Vítkem, když jdeme cestou okolo na procházku… neobejde se to bez podráždění nebo afektu, protože se nikam nejede. Projít jen tak okolo sámošky, kde často nakupujeme, je vždycky loterie, jestli to projde. Vítek ví, že se tam nakupuje a jsou tam dobroty. Trénuju ho, chodíme okolo i bez nakupování. Záleží pak na Vítkově náladě, když je podrážděný už před tím, tak se vztekne, když má dobrou náladu, projdeme v klidu.
Vyrušení.
Vítek si nehraje. Jediné, co používá, je tablet. Hraje si tam jednoduché hry nebo kouká na animáky na youtube. Někdy je do toho tak zabraný, že se vztekne, když ho volám, že jdeme ven. Přestože ven chodí moc rád.
Žádný důvod?
To jsou nejčastější důvody, které vedou k výbuchům vzteku. Někdy ale ten důvod vůbec nerozpoznám. Samozřejmě, že on nějaký důvod má, ale já ho prostě v tu chvíli nevidím. Vítek nemluví ani jinak nekomunikuje, takže nemám šanci to zjistit. Jen to, co vypozoruji.
Comments