Autista na slackline.
Chtěli jsme jet na výlet na nové místo. Ale s autistou je to vždycky loterie. Vítek to většinou zvládá dobře, ale někdy to prostě nevyjde a s nepořízenou se vracíme zpět.
Podobně to bylo i v tomto případě. Dojeli jsme na místo, vystupujeme, ale Vítek vrčí a zavírá dveře zevnitř auta. Dává najevo, že nepůjde. Víme, že nemá smysl ho nutit násilím, vedlo by to akorát k afektu, a to opravdu nikdo nechceme.
Občas se podaří, když ho necháme sedět v autě a my vylezeme ven a chodíme okolo. Někdy se stane, že si to Vítek rozmyslí, vyleze ven a jde v klidu na procházku, jako by před tím naštvaně nevrčel. A někdy taky ne.
A tak jsme vylezli ven, chodíme po parkovišti a najdeme nataženou slackline a nikde nikdo. Tak ji hned starší syn vyzkoušel.
Najednou slyšíme dveře a naštvaný Vítek běží za námi. Očividně nechtěl jít na procházku na cizím, neznámém místě, ale zvědavost tentokrát zvítězila a běžel se podívat. Možná mu proběhly nějaké vzpomínky, kdy měl slackline před pár lety nataženou na zahradě a strávil na ní hodně času.
Ještě stále v naštvanosti a s rozběhem vběhl na slackline a zřejmě si myslel, že ji jen tak přeběhne a vrátí se do auta. No, ale realita byla jiná, jak je vidět ve videu.
Na procházku jsme sice nešli a po pár pokusech na slackline jsme jeli domů, každopádně to byl ale skvělý výlet a smějeme se ještě teď, když si na to vzpomeneme.
Takové situace prožíváme s Vítkem často. A já jsem ráda, že mi Vítek vždycky přihraje něco, čemu se můžu zasmát. Humor a smích bylo právě to, co mi celou dobu pomáhalo zvládat náročnou péči o něj.
Doprovodné video zde: https://www.facebook.com/reel/1729592964512757
