Co bych si přála vědět, když mému autistovi byly dva roky

Kdybyste se ohlédli zpátky, kdy vašemu autistickému dítěti byly dva roky, co byste si přáli vědět?

Přála bych si vědět:

že to není moje vina
že to není špatná karma
že nemusím plakat tak dlouho
že se to nestalo jen nám, ale tisícům dalších rodin
že doktoři a odborníci nemají vždycky pravdu
že proces smutku má pět fází a jednou člověk dojde do konce
že nemusím své dítě přetěžovat nácviky, aby se co nejrychleji dostalo do přijatelných škatulek
že si můžeme užít každodenní život i s autismem
že si můžu nechat pomoct
že můžu poslouchat svoji mateřskou intuici navzdory „dobrým“ radám okolí
že na to nemusím být sama
že o tom můžu mluvit nahlas
že nic není neměnné, i když se to v tu chvíli tak zdá
že mi autismus mého dítěte přinese nové příležitosti a vztahy
že mi autismus mého dítěte ukáže hloubku života

Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou

Také na Instagramu pod stejným názvem

About the author

Jmenuji se Kamila Hejnová. Jsem máma tří dětí, dvě jsou již dospělé, nejmladší syn (17) je autista. Sdílím informace a své zkušenosti s výchovou autistického dítěte. Pomáhám rodičům s výchovou a vzděláváním svých dětí, smířit se s diagnózou a najít cesty, jak žít život hezky a s radostí, i přes ty limity, které autismus přináší. Na blogu si můžete stáhnout e-book zdarma První kroky diagnózou