Úhel pohledu může změnit celou situaci.
Na začátku diagnózy procházejí rodiče velkým smutkem, zklamáním a pocitem nespravedlnosti. Pociťují tíhu osudu a podléhají pocitu sebelítosti.
Pocit „mám to těžké“ provází každodenní činnosti, každou minutu dne. Mám to těžké, protože moje dítě nemluví. Mám to těžké, protože moje dítě nerozumí. Mám to těžké, protože moje dítě má afekty…. A tisíc dalších důvodů. Oprávněně.
A je to tak. JE to velmi těžké.
Jenže jednoho dne se vám stane, že vidíte vaše dítě, jak se snaží i přes svoje omezení něco vyřešit, něco zdolat, něco pokořit.
Autista přišel na cestu tímto životem nevyzbrojen. A najednou cítíte JEHO tíhu osudu. Vaše dítě to má těžké, protože mu nikdo nerozumí. Vaše dítě to má těžké, protože si neumí říct, co potřebuje. Vaše dítě to má těžké, protože na situace, které ho přetěžují, reaguje afektem, který nedokáže kontrolovat…. A tisíc dalších důvodů.
Pocity sebelítosti rodičů vůbec nezlehčuji. I já je občas znovu a znovu prožívám, i po těch letech. Ale změna úhlu pohledu může celou situaci zjemnit, přinést více pochopení a laskavosti pro všechny strany.
Doprovodné video zde: https://www.facebook.com/reel/470523909019308
