Před týdnem měl Vítek zvýšenou teplotu a rýmu, dokonce usnul odpoledne, což se normálně nestává. Den po dni se to pak zlepšovalo. Chodili jsme i na krátké procházky, protože když je Vítek celý den doma, tak se akumuluje energie, která pak může kdykoli vybuchnout.
Vždycky v neděli večer děláme údržbu autisty. Ostříháme nehty a vyčistíme uši. Překvapilo mě, že ouško čvachtá. No, tak to nevypadá vůbec dobře. To je jasný zánět. Vítek celou dobu nevypadal, že by ho ouško bolelo, tak mě to vůbec nenapadlo, ale vlastně to souviselo s tou teplotou a rýmou.
Tohle je velký problém u autistů, že nás nedokážou upozornit na zdravotní problém, někdy ho ani sami nedokážou identifikovat, můžou se třeba rozčilovat a vztekat a my nevidíme hned příčinu.
Vteřinu po tom, co jsem si uvědomila, že s tím musíme jít k lékaři, mě polila úzkost. Ten pocit znám moc dobře, přijde vždycky, když musíme s Vítkem řešit návštěvu lékaře. Před dvěma lety, když jsem musela s Vítkem na ORL, vyústila až v panickou ataku. V tu chvíli má člověk pocit, že to je infarkt. Nedá se to ovládat, je to automatická reakce těla na předchozí špatné zkušenosti:
– když Vítek běhal po chodbě a sestra nám vynadala, že si máme hlídat to dítě a vy víte, že s tím nic nenaděláte
– když doktorka řekla, že máme být přísnější ve výchově a my tam přišli pro radu, co máme dělat
– když pediatrička řekla, že se třemi dětmi mám na něj málo času, a proto je opožděný ve vývoji a já věděla, že se jim věnuju stejně, navíc měl Vítek výhodu dalších dvou dětí okolo sebe
– když neuroložka řekla, že to je takový zvířátko a že to lepší nebude a já doufala v aspoň malou naději do budoucna
– když doktorka na foniatrii zuřila, že Vítek ruší v čekárně a my jsme ho nedokázali nijak utišit
– když jsme mockrát čekali na vyšetření hodinu, přestože jsme byli objednaní
– když bylo v čekárně moc lidí a Vítek byl z toho senzoricky přetížený
– všechna vyšetření a ošetření, kdy se Vítek bránil, křičel a drželi ho 4 lidi a my věděli, že tomu nerozumí a bojuje o život
Tentokrát to dobře dopadlo. Proběhlo to rychle a šetrně.
A já bych si přála, aby vyšetření u lékařů bylo méně stresují pro autistické děti i jejich rodiče.
