Včera jsem vyprávěla bráchovi, jak Vítek před pár lety zbaštil šneka. Dneska Vítka honila mlsná a nemohl si nic vybrat, o chvilku později přijdu do kuchyně a vidím Vítka, jak okusuje svíčku. Do naší uzavřené skupinky se hlásí maminka a píše, že zrovna řeší problém s názvem PICA. A já se divím, že za 5 let blogování nemám ještě napsaný tento článek…
Okolo jednoho roku Vítek normálně přijímal dětské příkrmy, vařenou zeleninku samotnou nebo mixovanou s masem. Ochutnával nová jídla. A jako správné batole ochutnával všechno, co bylo okolo něj.
V jeho plazícím období, asi tak období 10-12 měsíců byl úplně umanutý na psí misku s granulemi. Byl nezastavitelný, pravidelně končil právě v ní a já byla vzteklá. Různě jsem ji posouvala, dávala jinam, schovávala, vždycky vyhrál Vítek.
Okolo roku a půl začal Vítek odmítat jídlo. Přestal jíst polévky, které měl předtím rád a mně pravidelně končily polévkové nudle ve vlasech. Přestal jíst brambory, které vždycky bez problémů jedl a spoustu dalších věcí. Byla jsem zoufalá, nevěděla jsem, čím ho mám nakrmit.
Jeho strava se ustálila na pár věcech, které točil stále dokola: rohlík, chleba, BEBE sušenky a hranolky. Občas si malinko vzal něčeho jiného, ale ovoce a zeleninu naprosto odmítal. Měla jsem strach, aby měl dostatek vitamínů, ale odběr krve tvrdil, že Vítek nijak nestrádá.
Možná to bylo i proto, že jsme měli tenkrát na zahradě takovou malou jablůňku, na kterou Vítek rád lezl. Na jedné větvi stál, druhé se držel a péroval na té větvi. Vydržel tak i pár hodin. A pro nás to byla úleva, kdy malé batole s turbopohonem je na chvíli v klidu a my si mohli sednout a dát kafe.
Po nějaké době jsem si všimla, že na té větvi Vítek cosi svačí. Jdu se podívat a on tam oštipuje pupeny té jabloně a s požitkem je baští. Moc se mi to nezdálo. Ochutnala jsem a hned vyplivla. Bylo to pěkně hořké. Vítek se ale nezdál, že by z toho měl nějaké potíže, a tak jsem ho nechala. Možná právě ty pupeny mu dodaly vitamíny, které neměl ve stravě.
Vítkovi byly tři roky a já se po zimě těšila na jaro a léto. Jenže Vítek mě znovu překvapil. Objevil sedmikrásky a začal je sbírat. Snědl každou, která mu přišla pod ruku. Jednou jsem to zmiňovala ve storíčku a přišla spousta zpráv, že sedmikrásky jsou zdravé. Ano, jsou. Ale hrst a né půl kila! Vítek je jedl tak dlouho, dokud je žaludek sám nevyhodil.
Sedím u doktorky, vysvětluju jí situaci, ona kýve hlavou a říká, že to je špatné, že lidský žaludek není uzpůsobený k tomu, aby strávil trávu, a že mu v tom mám zabránit. A jak to mám udělat? Krčí rameny… Zase si připadám tak strašně sama, jako už mockrát.
Tohle léto jsem se vyhýbala loukám a zeleným porostům. Jakmile jsme vyšli ven, Vítek se okamžitě začal pást. Tohle léto jsem nenáviděla.
Postupem času Vítek ochutnával různé věci – písek, trávu, větve… ale naštěstí to bylo vždy v malém množství, takže nebylo to úplně nutné nějak řešit. Občas mě ale něco překvapilo. Třeba to, když jsem si koupila nový jelení lůj. Použila jsem ho tak 2x a když jsem ho později otevřela… byl prázdný.
Čas od času jsem našla okousanou svíčku. Přestala jsem je tedy kupovat.
Okousal mi květiny a rostliny. Velmi mu chutnaly moje tulipány, které jsem dostala k MDŽ. No… už nepěstuju doma žádné rostliny.
A jak to bylo s tím šnekem? Za starším synem přišel kamarád, který se zajímal o přírodu. Někdy přišel s žábou nebo kobylkou. Tentokrát měl malého šneka, tak 2 cm velkého. Odložil si ho v kuchyni na stůl. Za chvíli jdu okolo a vidím Vítka, že něco vehementně kouše, až to křupe. No, ty vogo, to je ten šnek! Uvědomím si a polije mě pot. Vítkovi nastavím ruku a chci, aby ho vyplivl. Vítek kouše o to rychleji a bylo hotovo. Za zády slyším, že se děti vracejí a na otázku, kde je šnek, se tvářím, že teď tady byl, tak asi utekl… Chvilku hledáme a pak se chlapeček smiřuje s tím, že šnek zdrhl. Ufff. Tohle by Vítkovi neodpustil.
Až po letech jsem si v zahraničních zdrojích přečetla, že tento jev má název – PICA (čte se PIKA). Je to zkratka pro “Polyphagia in childhood anomalies”. Jedná se o poruchu příjmu potravy, kdy jedinec konzumuje nejedlé věci. Nejčastěji hlínu, písek, dřevo, kamínky, papír, křídu…. A tato porucha se nejčastěji projevuje u osob s vývojovými poruchami, mentální retardací a autismem.
Důvody můžou být různé:
- nedostatek zinku a železa, doplnění těchto prvků může výrazně pomoct
- senzorická potřeba – smysly potřebují cítit tu texturu, složení, chuť nebo pach, může pomoct podobné, ale stravitelné jídlo
- potřeba kousat – nabídnout něco jiného ke kousání, kousátka nebo tužší potraviny, třeba mrkev nebo patku chleba, třeba i tvrdou
- někdy to může být součást OCD, tedy nutkavá potřeba, chce to zkoušet, čím se to dá nahradit
U Vítka se to výrazně zlepšilo, když okolo pátého roku začal zkoušet a přibírat nová jídla a dokonce i ovoce a zeleninu. Rozšířily se mu možnosti a konzumace nejedlých věcí se výrazně snížila.
Ale neustala. I dneska, kdy je mu 16 let, mě občas překvapí. Před pár lety jsme strávili silvestrovskou půlnoc na pohotovosti. Zatímco my se kochali ohňostrojem, Vítek zbaštil v kuchyni vánoční hvězdu. Tu rostlinu s červenými listy. A že byla pěkně košatá! Snědl ji celou, zbyly jen krátké pahýlky. Naštěstí mu z toho nic nebylo. Měl akorát úplně růžovou pusu a jazyk. A následující den průjem.
No a teď nedávno mi snědl šumivý panadol. Když je nemocný, je těžké do něj dostat tabletu. Tohle snědl dobrovolně. Pak celé odpoledne krkal, jak mu to vyšumělo v bříšku. Ach jo. Člověk musí být pořád ve střehu.
Tyhle situace jsou tak absurdní, až jsou vtipné. Věřte ale, že v tu chvíli nám vůbec do smíchu není. Až později se tomu smějeme. Spíše snad úlevou, že to všechno dobře dopadlo.
Uzavřená skupina pro rodiče autistických dětí