Jedeme na zahradu, zastavíme před brankou, vypustím Vítka a psa. Melissu posílám do pole se slovy: „A běž se vyčůrat“. Vítek okamžitě shrne kalhoty a poslušně čůrá. Melissa běží kamsi do dálky…
Koukám na tu scénu, kroutím hlavou a musím se smát. Přemýšlím o celém tom procesu od začátku trénování prvních povelů. Jak u psa, tak u Vítka. Postupem času jsem nacházela situace, které si jsou v obou situacích velmi podobné a říkala jsem si, že bych se o své pozorování měla podělit.
Kdo má doma psa od štěněte a procházel s ním výcvikem a zároveň má doma i autistu, určitě mi dá za pravdu, že pravidla výcviku jsou téměř stejná.
1. Používejte krátké, nejlépe jednoslovné pokyny. Vždycky stejné slovo. Např. „sedni“, „lehni“, „čekej“, „čůrat“
2. Pokyn doprovázejte odpovídajícím gestem. Vždy stejným. Např. „boty“ a ukažte na boty, „místo“ a ukažte na pelíšek nebo postel.
3. Nikdy nepoužívejte zápor. Neupozorňujte štěně nebo autistu na to, že dělá něco špatně. Nepochopí to. Místo toho změňte činnost a řekněte, co mají udělat. Takže nikdy nepoužívejte slova jako „nesmíš“, „přestaň“, „nech toho“ nebo „nedělej to“. Tyto pokyny oni neumí splnit. Ale tím, že po nich chcete, aby něco udělali, přestanou automaticky dělat činnost, kterou nechcete. Když použiju zápor, Vítek se vztekne, nesnáší to.
4. Pokud při procházce venku vidíte, že byste mohli míjet objekt, který vyvolá nelibost, jděte tak, abyste byli mezi nimi. Trošku to rozpustí nervozitu. Např. když míjíme jiného psa a vidím, že by mohla nastat rvačka, dám si Melissu na druhou stranu a já tedy procházím uprostřed mezi nimi. To samé s Vítkem. Od určité doby se bojí psů. Jdu tak, abych já byla u psa blíž a Vítek krytý mnou. Pomáhá to. Melisse i Vítkovi.
5. Projevujte nadšení. Hodně nadšení. Po každém splněném povelu. Úsměv, pokyvování hlavou, nadšení v hlase. Pochvalte za splněný povel. Poznají to a budou rádi povel příště opakovat.
6. Odměnky. Především v začátcích je potřeba používat odměnky. U Vítka to byly lentilky, u Melissy nějaké extra dobré granulky. Po každém splněném povelu a k upevnění žádoucího chování je odměnka motivace k opakování. Postupem času, až si na povely zvyknou, lze občas odměnky vypouštět až budou povely plnit automaticky i bez odměny.
7. Pozor na špatné chlácholení! Velmi často vídám, že páníčci vedou psa, který vyjíždí na ostatní psy a oni se ho snaží usměrnit slovy: „Hodnej, nó, v klidu, ty jsi hodnej pejsek“. Jak to vnímá pes? Ten vidí, že vyjel na jiného psa a páníček ho chválí, takže to bude dělat znovu a znovu. Když si Vítek něco vynucuje vztekem, tak mu to nedám, protože vím, že by tu taktiku použil znovu. Dostane to, až bude v klidu a splní nějaký úkol nebo udělá něco pro mě.
8. Oslovení. Než vydáte povel, oslovte je. Budou vědět, že mluvíte na ně. Zajistíte si tím pozornost, aby povel nezanikl v okolním šumu.
9. Trestání. Fyzické tresty ničemu nepomůžou. Pes ani autista je nepochopí. Nerozumí tomu. Akorát tím zničíte důvěru, a ta je velmi důležitá. Vždy je důležitá motivace k pozitivnímu chování.
10. Vždy dávejte jen jeden povel. Pokud jich dáte více za sebou, i když jsou jednoduché, zahltíte je a neudělají nic. Např. „Vyzuj boty a dej je do poličky.“
11. Důslednost. Když už vydáte povel, trvejte na splnění. Jinak si zvyknou na to, že to zas tak vážně nemyslíte.
12. Nekřičte. To pejskové i autisti nesnášejí ze všeho nejvíc.
13. Poměrně důležitá věc, které jsem si všimla je, že z vás pes ani autista nesmějí cítit strach. Ve chvílích nervozity potřebují cítit váš klid a jistotu. Ve dvojici vy a pes nebo vy a autista, jste vy tím, kdo vede. Proto je potřeba si zachovat klidnou jistotu, čímž vyvedete z neklidu své svěřence.
K dalšímu studování doporučuji pořad Kočka není pes, psí psycholog Rudolf Desenský tam skvěle vysvětluje postupy na výcvik psích mazlíčků a určitě najdete spoustu dalších věcí, které se dají využít i pro „výcvik“ autisty.
Diskuse rodičů v uzavřené skupině zde – život s autistou – uzavřená skupina
Sledujte stránku na Facebooku – Život s autistou
Také na Instagramu pod stejným názvem
