Fyzické tresty u autistů.
Vždycky mě šokuje, když v diskuzích vídám doporučení k fyzickému trestání autistů. Nedělám si srandu, opravdu se to děje. To, že mají takové pitomé rady okolojdoucí starší generace, to už jsem si zvykla a beru jako polehčující okolnost to, že neví nic o autismu.
Ale jednou mi takové doporučení napsala maminka autistické holčičky, že dostane na zadek a že to hezky zabírá. Nebo přes ruku, když nechce uklidit hračky a hned si to rozmyslí. A doporučovala mi, že to mám taky zkusit.
Jednou psal zase tatínek divokého autistického synka, že musí ukázat, že je silnější a že to je přece logické, že mu to tak doporučila i terapeutka!
Problémové/náročné chování u autistů často pramení z úzkosti. Určitě jste někdy zažili úzkost a teď si představte, že autista ji zažívá denně a navíc za ni bude trestán, protože v tu chvíli se nedokáže soustředit a spolupracovat.
– fyzické tresty autisté nechápou, vůbec nebudou vědět, proč jim někdo ubližuje, natož když je to někdo blízký, kdo je jejich jediná jistota
– dává jim to obraz toho, co je společensky v pořádku, je to opravdu to, co je chcete naučit?
– má to vliv na váš vztah, ztratí k vám důvěru, bez vztahu nelze dobře pracovat na posunu a vzdělávání
– tvrzení lidí, kteří říkají, že na nich fyzické tresty nezanechaly žádnou újmu, nejsou pravdivá, i já jsem jako malá dostala proutkem, tenkrát to byla součást „zdravé“ výchovy, ale mělo to vliv na vzájemný vztah, na pocit důvěry a jistoty
Nejen, že není v pořádku fyzicky trestat autisty, ale ani ostatní děti. Dokonce i vláda už se na tom shodla
