Autismus a jídlo

V naší uzavřené skupině na Facebooku probíhá letní podpůrný program s tématy, která se nejvíce řeší. Textové příspěvky přinášející trochu teorie, tipy, co se dá zkusit a odkazy na další zdroje, dávám i sem na blog, diskuze k tématu probíhá ve skupině. Připojit se můžete zde: Uzavřená skupina na FB

Úvod

Letní podpůrný program pokračuje tématem č. 4 – jídlo.

Uvádí se, že problémy s jídlem se vyskytují až u 80 % lidí s autismem. Můžou se projevovat odmítáním určitých skupin potravin, textur, vyhýbání se určitému pachu, vůni nebo barvě. Někdy ale můžou být potíže tak zásadní, že je diagnostikována porucha příjmu potravy a je nutný dohled odborníků.

Příčiny:

senzorická přecitlivělost

silná averze k určitým texturám, chutím, vůním nebo teplotám potravin

odmítání potravin, které mají nějaký “efekt” jako je křupání, praskání, je to slizké, táhlé, příliš hutné nebo příliš řídké, když to má kousky

předvídatelnost

některé potraviny mají pokaždé jinou chuť, např. jahody, někdy jsou bez chuti, někdy jsou sladké, někdy kyselé, někdy příliš měkké…. to může vést k odmítání kvůli strachu z nepříjemného překvapení

potřeba neměnnosti

trvání na určitém tvaru jídla, způsobu podávání, konkrétní značce, obalu, příchuti…

jakákoli změna může vést k odmítání potraviny teď, ale i do budoucna

safe food (bezpečné jídlo)

preference jídla, které je vyzkoušené a pokaždé stejné, třeba mekáč, proto je tak oblíbený, kolik procent strávníků jsou asi lidé s poruchou příjmu potravy, lidé senzoricky citliví, autisté… ?

bezpečnému jídlu dají přednost, a tím pádem odpadá chuť a motivace zkoušet něco nového

oslabená interocepce

často mívají autistické děti potíže s vnímáním vnitřních tělesných signálů, jako je pocit hladu, žízně, bolesti, únavy, teploty…

takže někdy to není vyloženě odmítání jídla, ale nepociťování hladu a potřeby jíst

úzkosti

děti s autismem mají všeobecně vyšší sklony k úzkostem, v souvislosti s jídlem se to může projevit v celém kontextu, není to nutně strach z určité potraviny, ale z toho, že bude chutnat jinak, že mu bude špatně, že budou ostatní nadávat nebo mít hloupé komentáře, když je to něco nového, tak strach z neznámého, po opakujících se negativních zkušenostech se úzkost vztáhne na jídlo všeobecně, a to pak může opravdu pro dítě znamenat hrozbu a  ohrožení

motivace

po každé špatné zkušenosti, dítě vypustí tuto potravinu a příště už ji nechce ani zkusit, nemá motivaci zkoušet to znovu, je bezpečnější vyhnout se zklamání 

dětem, které rozumí, se většinou dá vysvětlit potřeba výživy pro tělo a mozek, některé děti se dají motivovat svými hrdiny, tady už je potřeba najít motivaci individuálně pro to dítě

Naše zkušenost:

Vítek byl kojený do jednoho roku, v půl roce jsme začali dávat příkrmy a až do 1,5 roku je přijímal a zkoušel nová jídla. Pak začal postupně odmítat polévky, pak brambory, pak maso, pak další a další…

Ve 2 letech jedl pouze suché potraviny – rohlík, chleba, BEBE sušenky, hranolky a řízek. To bylo všechno. V té době jsme ještě nevěděli nic o autismu. Byla jsem z toho úplně vyřízená, nevěděli jsme, co se děje.

Teprve po třetím roce jsme dostali diagnózu a řešila se speciální školka. Nejen ohledně jídla mu velmi pomohla, ale s jídlem hodně pomohlo to, že viděl jiné děti jíst stejnou věc. Dostávali totiž na svačinku ovoce a zeleninu. Zpočátku nic nechtěl, ale postupně začal ochutnávat a přijímat nové věci.

Doma jsem dávala do mističek různé věci, třeba 5-6 různých, aby tam pořád bylo něco na výběr. Často to zůstalo netknuté, ale občas zkusil něco, co ho zaujalo barvou nebo tvarem.

Často začal něco jíst úplně náhodou, aniž bychom to trénovali nebo očekávali. Většinou to bylo nějaké jídlo pro nás a on si přišel ochutnat, pak mi snědl špagety nebo nudlovou polévku. 

Jednou na výletě si dal můj banán, přestože ho normálně nejedl, ale souhrou okolností na něj v tu chvíli měl chuť.

Nejí syrovou okurku, takže jsem mu nenabízela ani okurkový salát, ale toho snědl celou mísu ze čtyř okurek! 

Normálně nejí syrovou mrkev, ale když jsem dělala jídlo z mletého masa a strouhané mrkve, tak snědl plný talíř. Někdy pomůže jiná forma té potraviny.

Jednou ho zaujal plátkový sýr, ale když jsem mu ho chtěla podat, tak utekl. Zkusila jsem úplně malinkatý kousíček jen na ochutnání, tímto způsobem pak snědl celý plátek, ale vcelku ho nechtěl.

Jednou u tety si dal černé olivy. To mě teda hodně překvapilo, neřekla bych, že to bude jíst, ale my jsme je v té době také nejedli, a tak neměl příležitost je ochutnat. Třeba by i vaše dítě jedlo něco, co vy nejíte a běžně v domácnosti nemáte.

Takové záhady okolo jídla jsme zažívali mockrát. Dneska už se Vítek nají dostatečně, aby dostal všechny látky, co potřebuje. Ale vybíravý je stále a jakmile se mu nelíbí tvar, barva, konzistence, tak to odmítá. Často odmítá i věci, které zná a normálně jí. Pořád je to takové nevyzpytatelné. Když nejí pořádně tři dny, tak ho beru do mekáče. Co mám dělat, no…

Ne, nepomáhají dobré rady:

“Nech ho vyhladovět, on se pak nají”

klidně na to odpovězte, že tohle u autistických dětí nefunguje a je to mockrát prověřeno.

Z USA přicházejí specializované terapie na nácvik jídla u autistických dětí – feeding therapy, která se snaží pomoci dětem přijmout jídlo pozitivním, hravým a respektujícím způsobem. 

Nácvik jídla postupuje od seznamování s potravinou přes hru až k ochutnávání:

1. seznámení s potravinou – nejdřív třeba jen na obrázku, pak může koukat na někoho, jak ji jí
2. vzít potravinu do ruky, hrát si s ní, rozbít ji kladívkem, otisknout do modelíny…
3. zapojit smysly – čichnout si k ní, dotknout se s ní úst, olíznout ji, držet v puse a vyplivnout
4. ochutnání bez nátlaku, může zkusit rozkousnout, může vyplivnout, může kousek sníst
5. kombinace potraviny s jinou, kterou dítě přijímá, např. s kečupem nebo s nutellou

Mezi rodiči se mluví o projektech “Nejedlíci” a “Škola papání”, ale nemám s tím zkušenost, jestli máte vy, posdílejte do komentářů.

Někdy může být porucha příjmu potravy opravdu tak závažná, že se jedná o ARFID – Avoidant Restrictive Food Intake Disorder – Vyhýbavá restriktivní porucha příjmu potravy

Tady samozřejmě hrozí nedostatečná výživa, která může mít vliv na další vývoj a růst dítěte, a proto je potřeba odborná pomoc.

Kdo může pomoci:

• dětský psychiatr
• nutriční terapeut/dietolog
• ergoterapeut
• psycholog

Na Instagramu můžete sledovat:

 příběh holčičky Hannah 

www.instagram.com/myarfidlife

a nebo chlapce Torena 

www.instagram.com/toren.wolf

Oba mají ARFID a vysvětlují, co se v nich odehrává, je velmi cenné to vidět z druhé strany.

Otázky k zamyšlení:

1. Je problém s jídlem tak zásadní, že je potřeba řešit s lékařem?
2. Jakou jinou formu potravin můžu zkusit dítěti nabídnout?
3. Které výživové složky dítěti chybí a jak můžu podpořit postupné přidávání i v malinkatých dávkách?
4. Co můžeme zkusit, co běžně doma nemáme?
5. Jaká motivace by dítěti pomohla?
6. Jak můžu potraviny zařadit do hry?

Diskuse k tématu v uzavřené skupině.