V naší uzavřené skupině na Facebooku zde: https://www.facebook.com/groups/zivotsautistouuzavrenaskupina

probíhá přes léto podpůrný program s tématy, která se nejčastěji řeší a zaškrtli jste si je v anketě.

Úvod

Letní podpůrný program pokračuje tématem č. 3, a to je čas pro sebe. To mě osobně sice překvapilo, myslela jsem, že jako další bude třeba jídlo, hygiena nebo partnerské vztahy, ale ano, dává to smysl. Je to důležité téma. Pokud jste si ho zaškrtli, tak pravděpodobně cítíte, že to tímto způsobem už nevydržíte moc dlouho.

Čas pro sebe není luxus, je to nutnost. Abyste se mohli dobře postarat o někoho jiného, musíte mít nejdřív z čeho dávat. Co můžete dát, když je nádoba prázdná?

Často v začátcích, když rodiče zjistí diagnózu dítěte, tak dochází k vyhoření. Jednoho nebo druhého z rodičů, případně na střídačku, a s tím, že to některý z nich vzdá.

Nemuselo by k tomu dojít, pokud by byli dostatečně zazdrojováni. Potíž je v tom, že to na začátku neví, potíž je v tom, že nejsou zdroje, potíž je v tom mít na to zazdrojování čas.

Naše zkušenost:

Když byl Vítek malý, měli jsme tři malé děti a tedy jsme pořád něco řešili, chvíli jsme si nesedli, byli jsme nevyspalí. Podepsalo se to na partnerském vztahu i na naší vlastní energii a chuti k životu. Až později jsem si uvědomila, že to bylo kvůli tomu, že jsme řešili jenom samé povinnosti a nezbyl čas na nic hezkého. 

Jednu dobu jsem měla denně úzkosti. Ne strach z něčeho. Přicházelo to samo, bez důvodu. Fyzické příznaky jako bušení srdce, zrychlený dech, pocit na omdlení, opravdu pocit jako když mě něco sevře – zúží. Přicházelo to přes den, před spaním, po vzbuzení, budilo mě to v noci. Trvalo to dlouho, několik měsíců.

Hodně jsem nad tím přemýšlela, proč se mi to děje a uvědomila jsem si, že mám toho prostě moc. Přiliš mnoho věcí řeším, příliš toho chci stihnout, mám pocit, že nestíhám, myšlenky, co jsem neudělala….

Začala jsem postupně zjednodušovat, eliminovat, minimalizovat svůj život i všechny věci okolo. Zrušila jsem, co jsem mohla, nic neslibovala, nedomlouvala si žádné termíny, nechávala si volný čas, měla jsem prázdný kalendář a nemusela nic hlídat a kontrolovat. Najednou jsem cítila, že se můžu volně nadechnout, bez sevření. Úzkosti přicházely méně často, už jsem je zvládla udýchat a dneska se jen občas připomenou jako upozornění, kdybych to chtěla zase přehánět.

Úzkosti, deprese, vyhoření, hněv, vztek… všechny tyto emoce přicházejí ne proto, že je s námi něco špatně, ale jako upozornění, že nežijeme dobře. Je potřeba zkoušet a hledat cesty, jak z toho ven. Co pomůže zrovna vám ve vaší situaci. Můžu vám říct, jak jsem to měla já, ale situace každého z vás je naprosto jedinečná a bude potřebovat možná jiné řešení. 

Když byl Vítek malý a situace byla náročná a my se chtěli věnovat i starším dětem, tak jsme našli a využívali několik způsobů, které nám fakt hodně pomohly:

raná péče 

kromě podpory, předávání informací a půjčování edukativních pomůcek, bylo cenné, že jsme měli jednou za měsíc rodičovskou besedu s psycholožkou a během té hodinky vedle v herně pohlídali naše děti, taková chvilka vydechnutí ve společnosti, která rozumí. Byly fajn občasné společné výlety, víkend s hipoterapií, uzavřené plavání pro rodiny se speciálními dětmi…

organizace Podané ruce

požádali jsme o asistentku na hlídání 2 h týdně, placená služba, ale je to možnost

slečna na hlídání ze sousedství

byla nadšená a energická a s Vítkem udělala spoustu práce jen tím, že si s ním hrála u nás na zahradě, dávali jsme jí tenkrát 50,- Kč za hodinu (je to 13 let zpátky)

později po rozvodu jsem si také našla slečnu naproti z baráku a ta 2x týdně vzala Vítka na hodinu na procházku, abych mohla v klidu pracovat (účetnictví)

denní stacionář

domluvili jsme si jedno odpoledne v týdnu, placená služba, ale také moc pomohlo, to odpoledne byl čas na výlet se staršími dětmi, aniž by ho Vítek prořval

maminky ve stejné situaci

v rané péči jsem si našla dvě maminky, se kterými jsem si sedla a občas jsme se domluvily na společný výlet s dětmi, no, nebylo to jednoduché skloubit různé potřeby našich dětí, ale bylo to úlevné, že ten druhý rozumí

rodina

rodinu jsme měli tenkrát daleko, ale občas se podařilo, že na pár dnů pohlídala jedna babička Vítka a druhá babička starší děti, mít pár dnů úplně bez dětí, tak to opravdu luxus byl

kamarádky?

ne, tak to bohužel, na to jsem štěstí neměla, kamarádky mi odpadly, ale třeba budete mít větší štěstí

dneska funguje web hlídačky cz, asi bych to zkusila, tenkrát to nebylo

dneska už na více místech funguje homesharing, což je super možnost

Pomoc může být ale i jiným způsobem:

když byly děti malé, tak za mnou jezdila moje mamka jednou týdně a uklidila, co bylo potřeba, vysála, vytřela… zezačátku mi to bylo trapný, ale ona mě ujištovala, že jí to nevadí a že mi pomůže aspoň takhle, uklidnila jsem se a uvědomila si, že to je vlastně dobrá pomoc, nejde o to, že bych neuměla uklízet, ale o to, že potřebuju ten čas místo uklízení věnovat dětem

později, po rozvodu, když jsem zůstala sama a potřebovala pracovat a sedět u účetnictví, tak jsme chodili s dětmi k mojí mamce na obědy, neskutečná pomoc a úspora času, ona byla nadšená, vařila totiž vždy moc ráda

někdy vzala děti na zahradu a já na hodinu usnula, strašně mi to pomohlo, když jsem mohla kompenzovat permanentní nevyspání, pak jsem se zas mohla o děti lépe postarat, uvědomila jsem si, jak je to velká pomoc nechat si pohlídat děti a jít spát, není to ztráta času, naopak

Po rozvodu jako samoživitelka se třemi dětmi jsem neměla moc času sama pro sebe.

Hledala jsem cesty, jak dostat to, co potřebuju, abych mohla dobře fungovat, ale zároveň s dětmi, když jsem neměla hlídání.

Zjistila jsem, že mi hodně pomáhají procházky a pobyt v přírodě, a to je něco, co můžeme společně s dětmi, kvůli tomu nepotřebuji nutně hlídání. Začali jsme dělat geocaching a spojili to s další zábavou.

Brala jsem si s sebou do kabelky háčkování a nebo knížku, když byly děti na hřišti a já si na chvíli sedla na lavičku a mohla se pár minut věnovat tomu, co chci já.

Jsem kreativní typ a ráda tvořím, hledala jsem aktivity na tvoření, co můžeme dělat s dětmi a vyráběli jsme skoro každý den něco – mýdélka, svíčky, falešný patchwork, fimo hmota, zažehlovací korálky…

Já osobně občas potřebuju vidět nová místa a nemusí to být nutně cestování na druhou stranu zeměkoule. Kouknu do mapy, kde jsme ještě nebyli a jedeme. A je to třeba v okolí do hodiny cesty. Nevím proč, neumím to vysvětlit, ale objevování nových míst mi přináší radost a pocit, že žiju. Je to pro mě hodně důležité. Naštěstí to můžu spojit s Vítkem a nepotřebuju kvůli tomu hlídání.

záblesky radosti

Když zmiňuji tu radost, tak teď nedávno jsem četla, že radost a chuť do života nám přinášejí okamžiky, kdy zažíváme “záblesk úžasu” tzv. glimmer. Dokonce už jsou, jako jsou třeba lovci blesků, tak i “glimmer hunters”, tedy lovci těchto záblesků. To mě pobavilo, protože jsem si uvědomila, že to jsem já. Vím moc dobře, že tyto záblesky úžasu mi vždycky dodají důvěru, že je všechno v pořádku tak, jak to je. Že je něco, co nás převyšuje, a to, co žijeme a čím se trápíme, jsou jenom kulisy.

Tyto záblesky úžasu jsou všeobecně přírodní výjevy – východ/západ slunce, červánky, duha, štěbetání ptáků, vodní hladina nebo vodopád, okvětí květiny, zvířata, rostliny…. může to být samozřejmě individuální, záleží na tom, co to vzbuzuje právě u vás, co cítíte uvnitř, kdy se na chvíli zastavíte a vteřinu na to s úžasem koukáte. To je ten váš “glimmer”.

Otázky k zamyšlení:

1. Kolik mám času pro sebe a kolik ho potřebuju? Co můžu v denním režimu upravit, abych ho získal/a trochu více?
2. Koho můžu požádat o pomoc? Z rodiny, přes přátele, ze sousedství, nějakou organizaci, inzerát?
3. Jaké povinnosti můžu ubrat, zrušit, předat někomu jinému, přestat nějaké věci dělat?
4. Jaké aktivity můžu dělat i s dětmi a mít z toho radost?
5. Co jsou moje “glimmers” a jak jich získat více?
6. Co mi energii dává a co mi energii bere? Jak získat více toho prvního a snížit to druhé?
7. Co vlastně znamená “čas pro sebe”? Jak ho využít co nejlépe tak, aby ten efekt byl co největší? Jakým aktivitám dám v tu chvíli přednost, aby se můj pocit radosti zvýšil více?

Diskuse k tématu v uzavřené skupině.