Děti s autismem často milují vlaky, tak to může být hezký tip na výlet.
Tuto kavárnu najdete kousek za Sokolovem v Královském Poříčí na statku Bernard.
Dneska mám narozeniny, tak mě můj starší syn pozval na dortík. Po letech péče o tři děti, zažívám péči od mých starších dětí zpátky, a to je moc hezké.
Je mi 49 a neubráním se ohlédnutí nazpět.
Ve 20 jsem si svůj život představovala jinak. Ale osud nám vylosuje karty, se kterými musíme hrát. A když se dívám zpátky, tak vidím, že jsem s těmi kartami hrála, co nejlépe jsem uměla.
Autismus mého mladšího syna je taková divoká karta, která mi v ruce zůstane napořád.
Když byl malý, tak bylo těžké s ním jít mezi lidi, do restaurace nebo kavárny. Nebylo to možné. Neustále běhal, válel se po zemi a pištěl.
Dneska jel do kavárny s námi, kde v klidu vydržel, měl radost z vláčku, vypil si pitíčko a na dvoře jsme si prohlédli zvířátka.
Sice bych si to nevybrala, ale s kartami, co mi život přidělil, jsem hrála co nejlépe a dneska jsem se svým životem spokojená.
Na videjko, jak vláček obsluhuje, se můžete podívat zde: odkaz na příspěvek
