Naše úžasná bílá chlupatá láska odešla za duhový most.
Neplánovaně, nečekaně. Je těžké se s tím smířit, protože ani přesně nevíme, co se vlastně stalo. Otrava a celkové selhání orgánů. Pravděpodobně sežrala něco závadného na poslední procházce, protože k tomu tak nějak všechno směřuje.
Jediný pes, kterému se podařilo otevřít autistovo srdce. Když jsem je viděla spolu, tak jsem jí v duchu vděčně děkovala, že mu dělá společnost a je jeho přítelem, když žádné jiné kamarády nemá.
A já ji všude vidím a všude mi chybí. Ten zvědavý čumák, vrtící ocásek, nedočkavé kňučení, když dělám řízky, vyčítavý pohled z okna, když jedu pryč…
Už mě nevítá za vrátky, když přijedeme domů. Když večer zamykám dveře, nedávám jí dobrou noc, ale smutně koukám na prázdný pelíšek.
Její přítomnost v našich životech byla krátká, ale intenzivní. Přinesla nám spoustu radosti a důležitou lekci pro každého z nás.
Zvířata prý odcházejí, když splní svůj úkol. Splnila ho dobře. Děkujeme, Jenny.
…
Hodně jste se ptali, jak na to reaguje Vítek, ale Vítek žije v přítomnosti, bere vše tak, jak to je právě teď. Nehledá ji. Ale těžko říct, co mu běží hlavou, to nemám jak zjistit.
