Málokdy využívám automaty na nápoje, ale občas udělám výjimku. Ne kvůli nápoji, ale kvůli Vítkovi.
Když se mi nahromadí drobné mince, nechám je Vítka vkládat do otvoru na mince. Je to skvělá možnost jak trénovat jemnou motoriku, což Vítek potřebuje, ale nemá taková cvičení a úkoly rád.
Jenže tohle je jiné. Je to součást běžného života, není to žádný úkol. Je tam motivace, na pitíčko se vždycky těší. A tak je ochotný i zkrotit svoji netrpělivost a poctivě hází jednu minci za druhou.
Pro případ, že by zrovna v tu chvíli neměl té trpělivosti dostatek, tak mám radši v zásobě i větší mince, abychom celý proces ukončili bez afektu.
A ano, stalo se několikrát, že kvůli dlouhému trvání došlo k afektu, ale to bylo ze začátku, kdy jsme tuto aktivitu začali zkoušet.
Dneska už Vítek zná celý proces a baví ho. S napětím sleduje, jak mu automat připraví nápoj k vyzvednutí.
Někdy i běžné, obyčejné aktivity můžou být až terapeutické.
