Vítek má těžkou formu autismu. Nemluví, rozumí omezeně a potřebuje neustálý dohled a dopomoc. Není to jednoduché.
Tu a tam se v komentářích objevují připomínky, jak by se to řešilo ve staré Spartě a ještě s dodatkem, že by to byla milost pro rodiče.
Nechci teď vůbec řešit tyto komentáře, jen mi to vždycky připomene jinou věc.
Každá situace má světlou a stinnou stránku. Svoje pro a proti. Jin a jang.
Celé roky na Vítkovi obdivuji tyto dvě věci:
- umění žít tady a teď
- upřímná radost ze života
To je něco, co mě velmi inspiruje. Jistě zase někdo namítne, že si jen hledám smysl tam, kde žádný není, ale já to myslím vážně.
Vítkovu radost ze života jsem neviděla nikdy u nikoho jiného a rozhodně to můj život obohatilo.
